Safra

... chci psát ... chci doplnit všechny knížky které jsem přečetl, chci doplnit všechny filmy, které jsem viděl ... chci povídat ... mám toho hromady ... mám všechno ... nápady, myšlenky, chuť, písmenka i slova ... mám všechno ... jen ten čas ... ach jo ...

Přání...

... všem skautům na celém světě - vše nejlepší k jejich svátku. K našemu svátku. Ke svátku sv. Jiří (toho nejrytířovatějšího ze všech rytířů). A obzvláště těm českým, kteří dnes slaví šátkový den a vyšli se šátkem kolem krku do práce, školy nebo kam je nožky nesly.

Ruská RBC TV expanduje do Evropy

První ruská zpravodajská „bussiness TV“, která vysílá 24 hodin denně, sedm dní v týdnu se vydala do Evropy. TV je zaměřená především na ekonomiku a ekonomické zpravodajství, vysílat zašla v roce 2004. Vždy se soustředila především na Rusko a státy bývalého Sovětského svazu.

Podle smlouvy, kterou RBC uzavřela s Eumetsatem, je možné ji nekódovaně zachytit přes satelit HOT BIRD^TM 6. RBC velmi úzce spolupracuje s CNBC, jejíž ruskou odnož se snaží vytvořit. „Dalšími partnery RBC TV jsou ekonomické sekce zpravodajských stanic a agentur CNN, Bloomberg, APTN a Reuters,“ napsal vysokoškolský pedagog Milan Šmíd pro M&M.

Je zajímavé, že RBC se cítí být „hlavním informačním zdrojem pro obchodní a politickou elitu“, jak uvádí na svých stránkách, a sleduji jí 53 milionů lidí.

-jan žáček-

Zdroje: M&M, RBCTV.ru

Bez nadpisu, bez konce....

Dnes se mi stalo něco, co bych si nikdy předtím nepomyslel. Potkal jsem jednu paní, kterou jsem dobře znal. Je už o více jak deset let starší. To není nic zvláštního. I přes její věk pořád vypadá fit a udržuje si styl sportovního člověka. To mi přijde ve věku po sedmdesáti opravdu prima. Sportovní batoh od Bellu, kvalitní trekingové boty... Stále jí to zůstalo. To mne velmi potěšilo. I snad proto vypadala tak, tak čile. Každopádně to z ní vyzařovalo na míle daleko. Byla mi mnohem blíž, než někteří padesátníci. Dnes také. Ale pak to přišlo. Opravdu to nedokážu pochopit. Moc mi na ní záleží. Byla jednou z těch, která pomáhala formování mojí osobnosti. Byla tou, kdo do mně vkládal nějaké úsilí. Nebyla z mojí rodiny. A vlastně jsem s ní neměl ani žádný osobní vztah. Jen malinkatý. Především šlo o vztah formální, za kterým se ten osobní schovával. A měl jsem ji moc rád, moc jsem si jí vážil a dnes možná ještě více, ale v ten moment... Občas jsem na ni myslíval. Chtěl jsem jí napsat dopis, zavolat, sejít se na šálek kávy. Nestalo se tak. Dnes jsem asi pochopil proč. Bylo to přesně ve chvíli, kdy jsem ji viděl a čekal, jestli uvidí ona mne. Vyhlížím. Ona hledí. Ale nevšimla si mne. Chci k ní vykročit a pozdravit, udělat jí radost. Nakročím, ale pak zůstávám stát. Nejdu k ní, nepozdravím, nebudu si s ní povídat o minulosti. Proč? Bojím se. To je to. Jindy bych to neřekl. Neuvědomuji si to. Ale teď se bojím, bojím se jí oslovit. Proč? Nevím. Snad v domnění, že vzpomínky v ní vzbudí jiné city, než radost. Jiné pocity, než pocit z dobře vykonané práce... Snad jsem měl strach, že bude zklamaná. Styděl jsem se za sebe? Proč jsem jí neoslovil? Teď mne to mrzí, ale nějak cítím, že to bylo v pořádku. Že to, jak se to stalo, je správné. Teď jsem znovu na začátku: to, o čem jsem si myslel že vím, stejně nevím. Chtěl bych jí napsat dopis, zavolat, pozvat ji na kávu...

Potkáme se na FEBIO festu?

23. března začíná 14. FEBIO fest. Několik hodin jsme vybírali ze stovek filmů. Dokonáno. Pokud chcete, nahlédněte do mého výběru. Chystám se na níže uvedená představení a rád se s vámi potkám. Snad vám to usnadní výběr. Lístky kupujte co nejdříve, pokud se chystáte napište, budu se těšit, J.


pátek 23. 3.
18.30 Sedmá pečeť
22.00 Ráno v Benátkách

sobota 24. 3.
18.30 Druhý rok FEBIA
20.30 Operace filmař
22.15 Má země

neděle 25. 3.
18.30 Letní palác
23.00 Sedm a půl

pondělí 26. 3.
14.30 Člověk proti hysterii
19.30 Blízko domů
23.59 Kdo je tady ředitel

úterý 27. 3.
15.00 Nafaka
23.30 Kronika jednoho útěku

středa 28. 3.
17.45 Japonsko
21.00 Opilost mocí
23.15 Ničema

čtvrtek 29. 3.

21.45 Člověk bez osudu

23.59 Edith Piaf

pátek 30. 3.
14.30 Půl čtvrté

V Británii se bude prověřovat trh s médii

Britský regulátor trhu s médii Ofcom, bude na základě stížností prošetřovat trh s placeným televizním vysíláním, kde se do vůdčí pozice dostává společnost BSkyB. Stížnosti podaly menší „konkurenční“ firmy, jako je například BT Group, irské Setanty, Top UP TV a Virgin Media. Na základě výsledků šetření Ofcom rozhodne, zda tento případ bude řešit úřad pro ochranu a dohled nad hospodářskou soutěží.

"Po pečlivém zvážení Ofcom oznámil, že prošetří trh placeného televizního vysílání, aby získal od subjektů na trhu informace. Po tomto průzkumu Ofcom rozhodne, zda se obrátí na komisi pro hospodářskou soutěž ," uvedl regulátor ve zprávě. Vyšetřování se týká digitálního pozemní i satelitního vysílání, přenosu přes kabelovku, předplacené televize, i televize na internetu.

Ofcom také prověří stížnost sdružení pro ochranu spotřebitelů na postup BSkyB, při přechodu na digitální pozemní vysílání. Dle zprávy z minulého měsíce, se chystá zrušit bezplatné televizní kanály, jako jsou Sky News, Sky Sports News a Sky Three. Ty doposavad fungovaly na platformě Freeview. Důvodem údajně je, aby uvolnila místo předplaceným kanálům.
Ofcom ale také prověřuje řadu jiných stížností. Mezi nimi je například podezření, zda BSkyB nepřijatelně nesnižuje atraktivnost nabídky v neplacené Freeview, napsala agentura Reuters.

Se svými 1,5 miliony uživateli a téměř 600 digitálními kanály je bezesporu BSkyB nepřehlédnutelnou firmou na britském trhu a možná tak i trnem v oku některým konkurentům. Na druhou stranu, firma takovýchto rozměrů, má jen lehce omezené hranice svojí moci.

-jan žáček-

Zdroje: MaM, ofcom.com, sky,com, Reuters

Odposlechy novinářů v souvislostí s Kubiceho zprávou byly v pořádku

Na popud redaktorů Aktuálně.cz, začalo státní zastupitelství vyšetřovat případ vstupu Inspekce ministerstva vnitra do soukromí novinářů – odposlechů a monitoringu telefonních hovorů v souvislostí s kauzou Kubice.

Postižení byli redaktorka Aktuálně.cz Sabina Slonková a redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček. Nejen že byl bezdůvodně prováděn odposlech a monitoring hovorů, ale dále si inspektoři vyžádali od operátora i podrobné výpisy a to dokonce i za delší dobu roku nazpět – tedy za dobu, kdy na plno běželo předvolební období. Tímto krokem, se dokonale staly zmapovanými zdroje i ostatní kontakty novinářů. "V každé vyspělé zemi Evropské unie by podobná událost měla vážný dopad, a zodpovídali by se odpovědní politici i policisté. Myslím, že by tomu tak mělo být i v Česku," uvedl ředitel Aktuálně.cz Jakub Unger. Inspekci ministra vnitra přitom takový postup schválil státní zástupce a soudce. Spolu s novináři bylo odposloucháváno ještě několik lidí – např. současný ministr vnitra Ivan Langer, Jan Kubice a dalších čtyři lidé.

Je naprosto zarážející, že jediným následkem celé této aféry, bylo odvolání tehdejšího ředitele inspekce ministerstva vnitra Miroslava Borníka. Žádné další tresty nepadly a vše je dle ministerstva vnitra považováno za správné a v souladu se zákonem.

-jan žáček-

Zdroje: Aktuálně.cz, M&M

Videa BBC budou i na YouTube

YouTube.com bude zveřejňovat na internetu ke stažení zpravodajství a zábavné programy odvysílané společností British Broadcasting Corp. (BBC), se kterou uzavřela smlouvu.

BBC je jednou z velkých společností vlastnící rozsáhlé archívy, která dá nyní k dispozici. Na internetovém vyhledávači YouTube, který nyní vlastní společnost Google a stal se údajně nejsilnějším internetovým vyhledávačem, budou moci návštěvníci vyhledávat v sekcích BBC World a BBC Worldwide videa, která bude sama BBC nabízet. YouTube funguje na bázi výměny, sdílení a posílání videoklipů po internetu a v posledních dvou letech zažila obrovský vzestup.

Na kanálu BBC Worldwide budou na YouTube k dispozici například motoristický pořad Top Gear, špionážní drama Spooks či dokumenty o přírodě, které uvádí David Attenborough. Na kanálu BBC World, budou k dispozici zpravodajské klipy ze stejnojmenného televizního kanálu.

Generální ředitel BBC Mark Thompson po podpisu smlouvy mezi oběma podniky uvedl, že YouTube představuje pro BBC příležitost přilákat k programům nové diváky z celého světa. Šéf YouTube Chad Hurley si od spolupráce s BBC zase slibuje, že přiláká nové zájemce o zbytek její nabídky klipů, napsala agentura AP.

BBC prochází procesem snižování nákladů následující po ztrátě 1 milionu diváků v roce 2005. Thompson vytvořil ambiciózní restrukturalizační plán, v němž propuštěním 6.000 zaměstnanců ušetří přes 355 milionů britských liber. V roce 2005 BBC připravilo 1.132 příspěvků, pro rok 2007 počítá se 2.000. BBC také plánuje tříletý program, jehož zaváděcí náklady se vyhoupnou na více než 240 tisíc liber.

-jan žáček-

Zdroje: M&M, ČTK, AP, Playfuls.com

Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích

Přečetl jsem si interview s Jaromírem Volkem¹, známým sociologem médií, které probíhalo na radiu BBC; moderátorem byl Václav Moravec, téma „Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích“.

Téměř celý rozhovor se točil kolem sociologického výzkumu stejného názvu, který pan Volek prováděl společně s Janem Jirákem a to „poprvé“ v našich dějinách (předchozí výzkumy nebyly relevantní a nebylo na ně možno navázat). Jde tedy o výzkum specifické socio-profesní skupiny, který v našich krajích bezpochyby chyběl. Na první pohled mne toto téma zaujalo, neboť se mne jako novináře bezprostředně dotýká, navíc v sociologickém pojetí celé věci působí „velká žurnalistika“ jako ta nejmenší profese, která může být rozebrána na ty nejmenší atomy a výsledně vyobrazena jako nejméně hodnotná.

V celém rozhovoru se objevilo několik velice zajímavých témat, jako je třeba vnímání novináře společností, splňování kategorií sociologického pojetí profese žurnalistikou, deprofesionalizace a proletarizace žurnalistiky a další. Paradoxně je těchto několik zmíněných témat v protikladu a je naprosto neuvěřitelné, že mohou stát vedle se a fungovat.

Když začnu pohledem veřejnosti na novináře, na novinářskou profesi v obecném slova smyslu, je ceněná velice vysoko. Pro mne se naprosto neuvěřitelně umístila před profesí učitelskou. Jak můžeme vůbec ve společnosti fungovat, jak můžou fungovat novináři, když ti, co by měli každému vštepovat to základní – vzdělání – jsou v žebříčku top povolání až za novináři? Možná je vše způsobeno nedoceněním kantorů a v důsledku toho se novináři a jiné profese posunuli na příčky před nimi. A nebo tuto situaci dokáže pochopit jen někdo s vysoce vyvinutou sociologickou imaginací – a já to nebudu, protože pro ní nemohu najít z hlediska sociologie žádné pádné vysvětlení. Nebo se veřejnost raději nechá vychovávat médii než učiteli? Dnes už ale média – mám naštěstí pocit – na vychovávání občanů rezignovala. Naštěstí pro tu nešťastnou formu a kvalitu obsahu.

Proletarizace žurnalistiky je něco, co u nás má také vzestupný trend. Novinář, žurnalista se tomu může bránit jednoduše – tedy minimálně se to hezky řekne: bude prostě na volné noze. Představa, že editoři nebo šéfredaktoři naprosto přebírají veškerou tvůrčí a odpovědnou práci, mne děsí. Musím přiznat, že měl bych-li být někým, kdo zastává profesi proletarizovanou, nedělal bych ji. Řekl bych, že právě proletarizace žurnalistiky hraničí se sociálním faktem. Moment, kdy proletarizaci jedinec naprosto nemůže ovlivnit – stává se tak pro něj vnějším a daným – se může přihodit u některých sociálních vrstev a neřekl bych, že budou málo početné.

Stejně tak bych zmínil globalizační proces, mezi nímž a proletarizací by se daly vysledovat jisté paralely. I když – uznávám – se v žurnalistice neobjevují (jako stěžejní) prvky, které se týkají zaměstnávání levné pracovní síly nadnárodními společnostmi v zemích třetího světa. Přesto se ale nad novináři vytváří jakýsi národní, či nadnárodní trh (v případě nadnárodních nakladatelů) a vyvíjí na ně nátlak. A to je moment, kdy se opět dostáváme zpět k proletarizaci oné profese, potažmo semi-profese.

Co mne vyděsilo, je zmínka o deprofesionalizaci žurnalismu a žurnalistů. Stává se totiž čím dál častěji, že žurnalisté jsou lidé nízkého formálního vzdělání. Pan Volek zmiňuje: „…snad neprozradím nic příliš, příliš intimního, ale jeden z našich respondentů pracující jako novinář se před tím pětadvacet let živil jako bachař…“.¹ Svědčí to o celkově nízkém prahu pro vstup do žurnalistické profese. Nízká kriteria, například na regionální úrovni a na české scéně obzvláště, působí v důsledku velmi negativně. Negativně pro veřejnost, která by do budoucna mohla tento fakt spojit s předsudky i vůči formálně vzdělaným novinářům, kterým toto škodí v reputaci a zároveň snižuje jejich kredit. V České republice není ani polovina žurnalistů vzdělána vysokoškolsky – ostatně toto se v Evropě téměř neliší. A to nechci nijak snižovat sociální statut formálně nevzdělaných. Je zajímavé sledovat ten paradox: nízká úroveň vzdělání, ale přesto vysoká kredibilita v očích veřejnosti. Proč? Na historii se můžeme odkazovat jen stěží, protože žurnalisté byli v dobách nedávno minulých značně omezeni. I když možná, že to byli podobně jako umělci a další intelektuálové jedni z těch, kteří se zasloužili o informovanost, i když ne v té oficiální rovině. Rozhodně nešlo o profesionální novinářskou obec v tom smyslu, že by pracovala pro média v Čechách. Pracovali pro lidi, pro svět, oni byli ti odvážní, oni se nebáli vystoupit proti režimu. Snad to by mohlo být příčinou vysokého kreditu novinářů v kolektivním vědomí…

Jsem zvědavý, jaké trendy se objeví po několika letech, až se takovýto sociologický výzkum zopakuje. Zatím si můžeme odvodit jen velice málo. Snad do roku 2010 pochopíme, kam směřujeme, kam bychom směřovat měli, vymaníme se z idealistického smýšlení o žurnalistice jako takové a budeme ji vnímat komplexněji.

-jan žáček-

---

¹ Jaromír Volek – Rádio BBC Czech, 2005-12-05, Interview: Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích, moderátor – Václav Moravec

Mýtus přirozeně demokratické technologie

Přečetl jsem si text v Literárních novinách¹ v rubrice Civilizace od Jakuba Macka s názvem „Mýtus přirozeně demokratické technologie“. Pojednává o problematice demokratičnosti internetu jako média. Přirozeně je internet médium, jako každé jiné, z čehož plyne, že se dá použít jak ke „svobodě a emancipaci“, tak k „moci a opresi“.

Pokusím s problematiku shrnout: několik velkých nadnárodních firem jako Google, Yahoo a Microsoft, se sjednotilo a dodávají do zemí, kde funguje komunistický režim, radikální islamistická vláda, nebo diktatura, produkty, které omezují občany na svobodě – například blokují přístup na světové internetové stránky kritizující ten který režim. Nejvíce tato souvislost vyšla najevo s Čínou, kde právě Google na žádost vlády zablokoval, nebo odfiltroval z vyhledávačů určitá slova. Třeba slovo Tibet bychom v čínském Googlu hledali marně.

Někdo by mohl namítnout, že taková firma jedná naprosto amorálně a popírá principy demokracie. A také že ano. Kdybychom vše viděli v makroskopickém měřítku, je zde firma, která jde za vidinou profitu, tedy materiálního vlastnictví, a na druhé straně se nachází vláda země, což by mohl být aktér na podobné sociální úrovni (modelově vše bez ohledu na jedince). Kdybych se teď zamyslel nad Ritzerovou² konstrukcí sociální reality – pominu-li mikroskopicko-makroskopické kontinuum – stojí na jedné straně nějací aktéři (vláda, firma), na straně druhé normy a hodnoty. Stojí zde proti sobě část objektivní a subjektivní: je dokonale vidět, kde se objektivní část střetává s částí subjektivní.

Navíc komunistický režim jasně vyznává nějaké hodnoty (to, zda to vůbec můžeme označit za hodnoty a vůbec celkovou správnost ponecháme stranou), které v dané zemi působí jako sociální fakt, ale v celosvětovém, makroskopickém měřítku, je již sociálním faktem nazvat nemůžeme. Prvotně ne. Asi těžko bychom vystihovali celosvětové kolektivní vědomí v této věci, ale přesto mám pocit, že by říkalo jedno: něco takového by se dít nemělo.

Kdybychom věc vzali z pohledu zainteresovaného státu, patrně bychom začali bloumat a možná bychom byli na rozpacích. Morální hledisko by nás vůbec netrápilo, protože by šlo o běžnou věc, kterou už máme vyřešenou, naším cílem by bylo prosadit jen to jedno: naši ideologii a v návaznosti na ní i naše cíle. Jde tedy jen o jeden z prostředků, který omezuje a popírá demokracii, svobodu slova a právo na informace v zemi, která beztak demokratická není.

Podívejme se na další, jiný pohled, a to sice jak tato věc dopadá na všechny ostatní státy? V první fázi asi nijak. Nicméně postupem času se může kolektivní vědomí začít posouvat. V celosvětovém měřítku bude kolektivní vědomí záviset na jednotlivci, kterého si můžeme představit jako stát. Jakmile se posunou morální hranice státu, stejně tak se ale můžou posunout i hranice dostupných, nebo všeobecně přijatelných prostředků. Už nám nebude dělat problém sáhnout po prostředcích jako je cenzura, nebo třeba jednostranné vymezování se státu vůči státům ostatním, nebo svým občanům.

Naproti tomu ale je dnes už například cenzura „zábavy na internetu“ na pracovišti (za účelem zvýšení produktivity) celkem běžná. Proto je možné, že právě ony hranice se budou posouvat nejdříve v měřítku mikroskopickém a až následně v tom makroskopickém. To je tedy oproti předchozí tezi rozdíl.

Plyne z toho pro mne jediné poučení: cenzura vždy existovala a bohužel i existovat bude. Vždy to bude jen o její formě a o vymezení pojmu samotného v rovině kolektivního vědomí. Internet se dá použít jak ke „svobodě a emancipaci“, tak k „moci a opresi“.

-jan žáček-

---

¹ Jakub Macek – Literární noviny, 2006-25, Civilizace: Mýtus přirozeně demokratické technologie

² G. Ritzer – Contemporary sociological theory: 399, New York 1998

Novinové posezení

Není to tak dávno, kdy se na toaletách v téměř všech domácnostech začaly objevovat různé tiskoviny. Možná že to nebylo období, které by znamenalo rozvoj v tomto směru, tedy jakýsi boom, ale patrně jsem si toho začal více všímat, či tomu náhoda chtěla tak, abych si toho všiml. Časopisy rozličného charakteru i barev, noviny, knihy, komiksy... A tak se mi nejednou stalo, že na polední kávě u známých při návštěvě toalety jsem pobyl déle a popadal se za břicho nad srandokapsy, které tam visely. Že u některých známých byly na toaletě vyskládány hromady pornočasopisů, všichni mlčky přecházeli. Dokonce jsem narazil na tiskovinu, na které bylo napsáno: "Nejdřív přečti, potom utři...". U jiných známých jsem zase na toaletě objevil knihovničku a stolek s lampičkou a brýlemi.

Jendo místo, kam se tento trend nedostal jsem však zaznamenal: latríny a kadibudky. Jsou to dvě místa, ale podle mne podobného kouzla a charakteru. I když u latrín jde většinou o skupinovou záležitost. Patrně bychom mohli přidat ještě turecké záchody a pisoáry, kde to podmínky pravděpodobně neumožňují, i když reklama nad mušlemi tuto tezi popírá.

Doba se změnila. Již dlouho jsem neviděl tiskoviny na toaletách. Patrně většina mých přátel přešla na takzvaný Pod casting, což je stahování zvukových souborů a zpráv do mobilních přehrávačů - můžete si tedy poslechnou zprávy například cestou do práce, nebo i ... jinde. Přesto ale onen pod casting není natolik rozšířený, aby si všichni moji známí pouštěli na toaletě MP3 přehrávač. Mohlo by to být i jinak. Když půjdeme kousek zpět, před zvukové zprávy z přehrávače, zažívala - a konec konců stále zažívá - velký boom nová forma médií. Elektronická forma médií. Internetové zpravodajství, blogy, aktuality, maily, osobní komunikace a podobně. Přesto si nepředstavuji, že by na každé toaletě měl být zabudován monitor. Myslím si, že mnohem dostupnější variantou je přenosný počítač. A když disponuje zařízení pro bezdrátové připojení, můžete si třeba číst noviny. Nebo třeba psát. A tak za nedlouho budeme říkat: "Není to tak dávno, co ve vše domácnostech na toalety začali všichni cestovat s laptopem..."

Nakonec - kde si myslíte, že vzniknul tento článek?

Neustále se vracím

Vracím se ke svým článkům na blogu a přemýšlím, zda je již zub času rozdrtil. Zapadaly již do propadliště dějin? Zapadaly již dalšími, novějšími, aktuálnějšími články? Odporná klišé, což je opět oblíbené klišé, jež se opět stává dalším klišé... Ale k věci: dostal jsem se k článku Báječný večer, který mluví o jednom silném zážitku, při kterém jsem nabyl kytary. Přidal jsem k němu teď, po delší době komentář. Článek je hodně stručný a usoudil jsem, že doplnění potřebuje...