Zobrazují se příspěvky se štítkemMedia. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMedia. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. března 2010

Maskot RX

Dnes jsem se nachomýtl hodnocení současné mediální scény. No vlastně spíše 'oblíbeného' redaktora v jednom (stále ještě?) nonkonformním týdeníku. Nedalo mi to, nenabídnou opis. Člověk, když to čte, ptá se sám sebe jestli to s tou objektivitou je pak takhle úplně všude. Zkrátka - jak je dobře, když se o nás píše, ne?

...
V: jxd je debil a v tom reflexu mu tisknou úplně každou pitomost
V: tuhle popisoval jak užívá viagru
J: já ho v rámci zachování zdraví nečtu, pokud nemusím
V: to je rozumný. už aby se ho rx zbavil, jenže ho tam maj jako maskota asi
J: jo, no určitě - každý ráno, když přijdou do redakce, tak ho podrbají za ouškem a daj mu trochu vody... eh - trávy
...
J: ještě mě napadá, že to dělají proto, aby to zvedlo čtenost u nás
J: a to se jim daří
V: jo, to zní logicky. ale to jsou na tom hodně špatně, když jim i tohle pomůže
...

středa 19. listopadu 2008

Moje společnost

Někdy se stává, že člověk přijde večer domů a je naprosto vyčerpán. Tak se cítím teď. K typům vyčerpání, které jsem už dlouho znal, tedy fyzické a psychické se dnes přidalo ještě jedno, pro mě nové. Vlastně se tento typ vyčerpání střádá poslední dva týdny...



Stalo se 12. listopadu 08' Demonstrace pro vládu - Díky vládě! To je první kamínek mozaiky. Rozhodl jsem se, zapojit do iniciativy, která konečně nechtěla něco kritizovat, ale vyjádřit něčemu dík. Ne bezvýhradný dík, ale dík. Chtěl jsem to udělat. Měl jsem za, že je to potřeba. Je potřeba se tomu postavit. A jak? Nejlépe tím, že opravdu dám najevo, co si myslím. Ne v hospodě, ani na veřejné diskuzi. Vzpomněl jsem si na článek Ne, díky, který jsem psal před časem. Přesně. Dva týdny příprav. Chvíle těžké. Chvíle, kde bylo čas jen pro Díky. Mediálně povedené. V podstatě úspěšné.

Stalo se 14. listopadu 08' Moje obec vypsala konkurz na zástupce veřejnosti do komise udělování veřejných zakázek. Rozhodl jsem se přihlásit. Vyplnil formulář. Tisíc potvrzení, tisíc razítek, notářsky ověřené, samo sebou. Je přeci důležité, vědět o tom, co se děje v mé čtvrti. Ani ne tak rozhodovat, jako spíše pozorovat.

Stalo se 18. listopadu 08' Rozhodl jsem se již nezavírat oči. Vlastně jsem je spíš ještě více otevřel. Jsem ten jediný, kdo s tím může něco udělat. Ale co když to není správné? Co když se pletu? Co když lidé, kterým to řeknu, nebudou jednat správně? Je to jediná cesta. Musím to udělat. Jedná se o celý život toho dítěte. A navíc i psychoterapeutka K. i supervizorka Linky bezpečí P. říkala několik dní nazad to samé. "Když to neuděláš ty, nikdo jiný to neudělá ... jde o celý jeho život." Zanedbávané dítě. Zvedl jsem telefon, ujistil se, že ten s kým mluvím je důvěryhodný. Ujistil jsem se, jak bude postupovat. Je to opravdu správné? ... Rozhodl jsem se: věřím mu...

Stalo se 19. listopadu 08' V 10.00 začíná hlavní líčení. Osm měsíců po tom, co jsme ji chytli, když chtěla ukrást auto. Nepovedlo se. Přicházím do místnosti, nikde nikdo. Mám čekat venku. Dívám se z okna a snažím se uklidnit. Nedívat se okolo. Ani za zvuky několika bot jdoucích po schodech. Ani za mrazivě kovovým cinknotem. ... Zvou mě dovnitř. Zase ji vidím. Podivné pocity. Bere drogy. Musela to udělat? Vyhýbám se jejímu pohledu. Vypovídám. Všechno. Jak to bylo. Manipulující otázky advokáta ex offo mě dopalují. Dávám to znát a s jasným stanoviskem i nervozitou v hlase odpovídám. Snažím se dát najevo svou pozici i rozhodnost. I když chvílemi si připadám ztracený. "Je osoba, kterou jste viděl ve vozidle zde přítomná obžalovaná?" Naše pohledy se střetnou. Divný pocit. Pohrdavý pohled je určen mě. Ne jí. Jí patří ten lítostný. Soucitný. Bolestivý.



ad 1 To že se v médiích objevují zkreslená fakta je jasné. Že se v médiích objeví lži? No asi ano. Že musím počítat s tím, že mě média properou, když se budu kdekoliv angažovat? Samozřejmě, jak by ne. Že se na internetu obejví články, které nemají s žurnalistikou nic společného a je v nich jen to, co někdo najde na Googleu, informace vytrhne z kontextu a "fakta" neověří? No ano. I to je realita. A já to nezvládnul, protože jsem asi měl na nose růžové brýle občasnké angažovanosti. Před proměnou a po proměně.

ad 3 Teď jen čekám, zda jsem byl příliš důvěřivý a informace, kterou jsem podal se obrátí někam, kde nepomůže. Někam, kde uškodí. Ne mě. Ale jemu... A co škola, podnikla v tom něco? Jaktože se nic nedělo už dříve. Neměl jsem mlčet? Prostě jen ohnout záda, zavřít oči?

ad 4 Další oběť, kterou děláme všichni pro demokracii. A já si ji nikdy předtím neuvědomil. Za cenu toho, že mě někdo neprávem obviní, mám nárok na advokáta ex offo. Ten opravdu chrání mé zájmy - až mě to překvapilo. Nejen formálně, ale skutečně brání. A to i v případě, kdy skutečnost je dost zřejmá - když vás někdo chytí za ruku. Neuvěřitelné. Ono to funguje! Ale funguje to, i když jsem na straně poškozeného. I když jsem na straně poškozeného a je to zřejmé. A ochrana svědků? Kdybych měl říci nulová, asi i to je hodně. Adresa na každém papíru, můj obličej vidí každý.



Dnešním dnem pro mě byl z náročnějších. V 830 schůzka s J. kvůli RB, pak stresující líčení, které mě oddělalo na zbytek dne, následuje přednáška, druhá, která odpadá, návštěva úřadu, nákup několika nezbytností, který zabere třeba i dvě hodiny, pak schůzka, práce, hádka s dobrým kamarádem - s J., schůzka, práce, dlouhá práce a na vrch porada až do 2300. Nepočítám dvě schůzky, které jsem zrušil, stejně jako oběd a večeři. Fyzicky i psychicky na dně. A konečně, na dně i nově poznaným způsobem. Morálně.

A teď jen čekám, kdy ztratím důvěru lidí v mém okolí, protože nepochopí, proč to dělám ani co za tím je, že si na mě někdo počká s baseballkou před domem, aby mi vysvětlil, co se má říkat a co ne, a že přijdu o práci, protože jsem to zkrátka jako profík nezvládnul nebo protože na to společnost není připravena...

A teď píšu tento článek. Proč asi? Chci zase další ránu?

středa 4. června 2008

Pravda a lež v reklamě

Pokud jde o pravdu a lež v reklamě, je to skutečně velké téma. Úvaha nad tím, jak to vlastně všechno je, může být dost široká. Mohli bychom hodiny hovořit o etice, o zákonech i dalších aspektech, které na reklamu mají vliv.

Reklama vždy předchází skutečnosti. Ale ví to každý? Reklama je vždy malinko nadsazená. Vždy říká o něco více než jak to je. Říká více, než méně. Lepší než horší. Říká spíše ano, než ne. Má totiž jediný cíl: ovlivnit. Ovlivnit recipienta ke koupi, ke změně názoru, k reakci. Jediný cíl ovlivnit, bez ohledu na okolnosti. Okolností je ovlivněn i samotný příjemce reklamy – jestli mu bude dobře, jestli ho to bude zajímat, zda se mu daří… nic z toho Reklamu nezajímá. Je trochu sobecká. Chce jen ovlivnit. Jakkoliv. Omezení je jen několik.

Pokud budeme předcházet Skutečnosti, což Reklama dělá, musíme být obezřetní. Pokud se Reklama rozeběhne moc dopředu před Skutečnost, a lidé si produkt o nějž jde, koupí, budou zklamaní. Příliš veliká propast mezi Reklamou a Skutečností vyvolá nedůvěru klienta, který k nám příště pro produkt již nepřijde. A je to zcela jasné a přirozené.

Podstata reklamy tkví v technice bodového reflektoru. Národní divadlo. Tisíce diváků se žene dovnitř. Usedají. Osvětlení pohasne. Na podium přichází Reklama. Je osvětlena bodovým reflektorem. Všechny zraky teď směřují na ni. Popojde doprava, zraky hledí doprava. Popojde doleva, zraky hledí doleva. Stovky lidí. Jen ona ví, co chce ukázat. A dělá, co se jí zlíbí. Teď ukazuje svoji tvář. A o to právě jde. Neukazuje svá ošklivá a křivá záda. Vybrala si jen to co chce, jen něco, a to ukazuje. Jen a jen podle ní. Stejně, jako ten, kdo čte tento text. Sleduje teď totiž jen to, co mu chci říct. Ne to, co bych mohl, ani to, co je pravda, ale to, co já chci, to, co já ukazuji. Nemá na výběr. Leda nečíst, nesledovat.

Nečíst nebo nesledovat ale v případě Reklamy není tak jednoduché jako u tohoto textu. Reklama je všudypřítomná. Možná, že ji lze vypustit ze svého vědomí. Dost těžko se nám to ale povede v našem podvědomí. Cestou může být, pokusit se reklamu vypustit ze svého podvědomí a vědomě ji přijímat, hodnotit a uvědomovat si ji. Snažím se o podobný přístup. Ale daří se to? Je Reklama přesto se mnou v mém podvědomí?

Problém vnímání reklamy spočívá v tom, že na trhu je obrovské množství zboží. A nejde jen o fazole, nebo třeba čočku. Proč? Protože na trhu nemáme fazole ani čočku, ale Heinz a Lagris. Když už mám luštěninu vybranou, hledím po značce. Asi bychom se zde pohybovali na půdě brandingu a značek, ale i to úzce souvisí s reklamou. V dávných dobách, v Americe existovali jen hokynáři. Lidé k nim přišli a objednali si prostě půl kila fazolí. A nebo půl kila čočky. V té době se poprvé objevil fenomén značky: pan Heinz totiž neprodával fazole, ale Heinzovy fazole. Když pak člověk přišel do obchodu, již si kupoval nějakou kvalitu, něco co zná a má prověřené[1]. A právě na tom Reklama staví. Může se člověku dostat do podvědomí a působit na něj při výběru zboží. Může být stále s ním. Se spotřebitelem.

Mohli bychom se i zamyslet nad tím, zda by vzhledem k okolnostem nestálo za to, Reklamu zakázat. Zní to docela jednoduše. Prostě by se nesmělo nic z reklamních praktik. Tím by se vyřešily všechny bolístky, lidé by byli šťastnější a nic by je neovlivňovalo a netrápilo. Idea je hezká. Jenže. Co má dnes největší cenu? Informace? Včasná informace? Vliv? … Zakázat Reklamu je ve skutečnosti nemožné. Reklama mezi námi je už odedávna. Už kdysi fungovala reklama virální a jí podobné. Nemůžeme zabránit tomu, aby se lidé o nějakém produktu byť jen bavili, protože i to je forma reklamy. Nemůžeme zabránit tomu, aby firmy měly svá jména. Neboť si je vždy nějak získají. Ať už jménem provozovatele nebo umístěním. Nebudeme tedy chodit pro mouku do Tesca, ale na roh Bělocerkevské a Vršovické. A budeme chodit na zmrzlinu k Hájkovi. Do Světozoru. Nebo k Hájkovi na Chodově. Zakázat reklamu je technicky nemožné. Můžeme jen posouvat její hranice. Hranice toho, kdy, kde a jaká reklama se může objevovat.

Je zde jistá šance, že Reklamě nebude věřit nikdo. Ani já, ani vy, ani nikdo jiný kolem. Protože z podstaty Reklamy může vycházet, že je apriori nepravdivá. Nebo to tak není? Záleží třeba i více na celé společnosti, kam bude směřovat se sebou samou, aby tak ovlivnila i Reklamu? Nebude reklama pořád stejná? Změní se? Může Reklama sledovat svůj cíl, přitom být důvěryhodná ale i lidská? Lidštější?

Co když se Reklama oblékne do těch nejhezčích šatů, vkusně se nalíčí, navoní a bude stát na ulici, zády ke zdi a křičet: „Kupte si mě, kupte!“ Lidé si jí koupí. Ale jaká bude jejich motivace? Koupí si ji, protože ji viděli krásnou, milou, vonící a protože je oslovila. Nevšimli si přitom ale křivých zad, které už odedávna má. Klamala tělem... ReKlamala, stejně jako předtím v divadle. Když si ale jen tak stoupne na ulici a bude křičet, že je ta nejhezčí s nejhezčími zády na světě, jistě ji někdo koupí. A když zjistí, že záda jsou křivá a ošklivá, shledá, že Reklama lhala. A když se reklama hezky oblékne a nalíčí stoupne si do ulic a bude křičet, že je nejhezčí s nejkrásnějšími zády, tak nejen že klame tělem, ale i lže. Klamavá a lživá Reklama. Zákonem zakázána. Je něco z toho horší? Klam nebo lež?

Reklama si usmyslí, že bude mluvit o novém produktu. Je jí jasné, že jí nikdo nevěří. Co jí zbývá, než s tím počítat… „Kupte si nejrovnější záda na celém světě.“ Když pak k Reklamě přijde kupující, bude hledat rovná nebo křivá záda? Co když i on počítá s tím, že reklama lže? Nestane se lež samotná snad ještě větší lží? Nebo se vše posune a lež bude vypadat jako pravda? Bude pak kupující opravdu hledat rovná záda, nebo bude počítat s křivými?

Co se stane, když Reklama sama bude mluvit o lži? „Nevěřte nikomu, všichni lžou,“ zmíní se Reklama v okruhu svých přátel. Reklama lže. Počítá s tím. Recipient ví, že reklama lže. Také s tím počítá. Reklama mluví o lži. A o víře. Kde je pravda? A kde je smysl sdělení?

Reklama ale svým pohybem mezi lidmi dělá ještě jednu velice zajímavou věc. Pro spotřebitele poměrně děsivou. Neustále mluví o nějakých produktech, které možná ani recipienty nezajímají. Nemají jednoduše potřebu si ten produkt kupovat a tak je informace nezajímá. Ovlivní je ale přesto reklama? Pokud ano, plyne z toho pak, že Reklama vytváří virtuální trh lidských potřeb. Reklama tvoří potřeby lidí. Jakoby běhala v ulicích a šeptala: „Máš žízeň…“ A pak: „Kup si Coca-Colu…“ Ne. Tahle to nefunguje. Funguje to nejspíš přesně obráceně: „Kup si Coca-Colu, máš přece žízeň…“ Otázka zůstává stejně teď jako předtím: můžeme se tomu ubránit?

Reklama často chodí mezi lidi. A lidé si o ní říkají: „Podívej, tamhle jde Reklama. Dej si na ni pozor!“ Nebo: „Sleduj tamhle jde ta Reklama, o které jsme slyšeli minulý týden.“ Je to docela zajímavé, protože i Reklama má svoji pověst, svoji image. Pokud se bude procházet po městě a říkat nepravdu, lidé od ní nepravdu budou očekávat. Pokud jim bude pomáhat, i to od ni lidé budou očekávat. I když to navzdory její podstatě je trochu nesmysl. Kdyby si Reklama najala PR agenturu, jen těžko soudit, jak daleko by vše mohlo zajít. A v podstatě se tak možná děje, neb každá komunikační agentura je PR agenturou Reklamy. Nebo možná spíš komunikuje primárně – tím že je produktem…

Zajímavé je, že ve slově reklama je slovo „klam“. Klam – vědomě uvádět v omyl, podvádět, mást soupeře pohyby těla – dle Slovníku spisovné Češtiny[2]. Klam se kolem Reklamy tolik točí. Často chodí s ní, někdy se ukáže, jindy zůstane skryt, nebo tam vždy není? Je náhodou, že právě Klam a Reklama mají společné už jenom ve svém jménu? Nebo to vychází z jejich vzájemné podstaty?

Možnost, že Reklama je vždy pravdivá a že na mě bude působit vždycky pravdivě je ve své podstatě poměrně veliká, protože to má ve jménu – je to přeci reklama… Je to přeci Reklama. A nebo mě teď jen ovlivnila její image?

-jan žáček-

[1] Naomi Klein: No logo; str. 5-7; Argo 80-7203-671-8
[2] Kolektiv: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, str. 133; Academia 2007; 80-200-1080-7;

Bibliografie
Kolektiv autorů: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost; Academia 80-200-1080-7Naomi Klein: No logo; str. 5-7; Argo 80-7203-671-8

úterý 18. března 2008

Merci, oui?

Jedu po dálnici A12 směrem na Paříž. Když jsem někde u Versailles ozve se mi v bondovce, kterou mám zavěšenou na uchu pípnutí. Když se podívám na mobil, se kterým je moje naslouchátko spojené zjistím, že mi přišla podivná zpráva. A odesílatel? Neznámý. Jen vím, že zpráva přišla přes BlueTooth – tedy zařízení, které bezdrátově komunikuje s jinými zařízeními podobného typu (jako telefony, počítače apod.) a to jen na určitou vzdálenost.

A kdo by mi teď zasílal zprávu na mobil přes bluetooth? Nevím, nevadí – podívám se a hle: Mám si koupit auto. Merci, oui? Jak se tohle ke mně dostalo, říkám si… Po dalších několika stech metrech míjím billboard. Asi naprostou shodou náhod s reklamou na tejné vozidlo. Začíná mi to docházet. Nová média. Reklama. Agresivní reklama. Agresivní outdoorová reklama. Agresivní billboardy. Jedu kolem, pan billboard mi něco zašle, já to přijmu a o kousek dále si opět připomenu inzerované na velké reklamní ploše vizuálně. Ach jo. Chytré?

Je jasné, že čím déle se bude reklama snažit na lidi působit, tím intenzivnější budou muset být její podněty, aby recipienty zaujala. Stará známá pravda, asi. Ale. Přijde den, kdy se všichni stanou vůči reklamě imunní? Stane se, že svět bude reklamou tak přesycen, že jí začne ignorovat – o což se dnes již někteří lidé snaží – a nebude na něj působit ani podvědomě? Těžko říci. Ale podle výzkumu agentury Factum Invenio celých 83% diváků vnímá televizní reklamu jako příliš intenzivní a přehlcenou. A to už je docela silný ukazatel, ne?

Vrátím se ale ještě k intenzitě podnětu reklamy. Spojil bych toto s tezí PhDr. Miroslava Petříčka (snad se mi povede ji řádně interpretovat): v reklamách i umění se často objevuje agresivita. Proč? Souvisí to jednoznačně právě s intenzitou podnětu. Násilí je něco, čemu člověk z neznámého důvodu příliš nerozumí, ale jistým způsobem ho přitahuje a vždy přitahovalo. Násilí se tedy ať už v umění tak i v reklamě objevuje pouze jako light-motiv bez ohledu na téma. Bez ohledu na myšlenkový základ díla. Pouze jako intenzivní podnět, který dokáže zaujmout.

Snad se tedy nebudeme muset dočkat doby, kdy nás nejen bezdrátová reklama bude atakovat násilnými prvky, které zatím ještě neznáme. A snad nám zbude ještě něco jiného než jen odpovědět: Merci, oui.

-jan žáček-

sobota 8. března 2008

O mikrocelberitách

Článek co mě zaujal? Bezpochyby bych nechtěl být Paris Hiltonová … a už vůbec ne Britney Spearsová. A už vůbec ne v Notebooku Miloše Čermáka. O čem? O mě. A nejen o mě. O spousta dalších kamarádech a známých. Vlastně o mém světě. O našem světě. Asi. O mirkocelebritách. Miloš Čermák, Kika, Červ, Kretka, Sihaja, Bobo, Ladislav Špaček…? Když jsem to tak promýšlel, dělal si pomyslná odtřžítka a dopovídal si: ano, ano, ano … ehm, ano. Mikrocelebrita?

REFLEX 08/2008 Miloš Čermák: Nechtěl bych být Paris Hiltonová…

středa 11. dubna 2007

Ruská RBC TV expanduje do Evropy

První ruská zpravodajská „bussiness TV“, která vysílá 24 hodin denně, sedm dní v týdnu se vydala do Evropy. TV je zaměřená především na ekonomiku a ekonomické zpravodajství, vysílat zašla v roce 2004. Vždy se soustředila především na Rusko a státy bývalého Sovětského svazu.

Podle smlouvy, kterou RBC uzavřela s Eumetsatem, je možné ji nekódovaně zachytit přes satelit HOT BIRDTM 6. RBC velmi úzce spolupracuje s CNBC, jejíž ruskou odnož se snaží vytvořit. „Dalšími partnery RBC TV jsou ekonomické sekce zpravodajských stanic a agentur CNN, Bloomberg, APTN a Reuters,“ napsal vysokoškolský pedagog Milan Šmíd pro M&M.

Je zajímavé, že RBC se cítí být „hlavním informačním zdrojem pro obchodní a politickou elitu“, jak uvádí na svých stránkách, a sleduji jí 53 milionů lidí.

-jan žáček-


Zdroje: M&M, RBCTV.ru

úterý 20. března 2007

V Británii se bude prověřovat trh s médii

Britský regulátor trhu s médii Ofcom, bude na základě stížností prošetřovat trh s placeným televizním vysíláním, kde se do vůdčí pozice dostává společnost BSkyB. Stížnosti podaly menší „konkurenční“ firmy, jako je například BT Group, irské Setanty, Top UP TV a Virgin Media. Na základě výsledků šetření Ofcom rozhodne, zda tento případ bude řešit úřad pro ochranu a dohled nad hospodářskou soutěží.

"Po pečlivém zvážení Ofcom oznámil, že prošetří trh placeného televizního vysílání, aby získal od subjektů na trhu informace. Po tomto průzkumu Ofcom rozhodne, zda se obrátí na komisi pro hospodářskou soutěž ," uvedl regulátor ve zprávě. Vyšetřování se týká digitálního pozemní i satelitního vysílání, přenosu přes kabelovku, předplacené televize, i televize na internetu.

Ofcom také prověří stížnost sdružení pro ochranu spotřebitelů na postup BSkyB, při přechodu na digitální pozemní vysílání. Dle zprávy z minulého měsíce, se chystá zrušit bezplatné televizní kanály, jako jsou Sky News, Sky Sports News a Sky Three. Ty doposavad fungovaly na platformě Freeview. Důvodem údajně je, aby uvolnila místo předplaceným kanálům.
Ofcom ale také prověřuje řadu jiných stížností. Mezi nimi je například podezření, zda BSkyB nepřijatelně nesnižuje atraktivnost nabídky v neplacené Freeview, napsala agentura Reuters.

Se svými 1,5 miliony uživateli a téměř 600 digitálními kanály je bezesporu BSkyB nepřehlédnutelnou firmou na britském trhu a možná tak i trnem v oku některým konkurentům. Na druhou stranu, firma takovýchto rozměrů, má jen lehce omezené hranice svojí moci.

-jan žáček-


Zdroje: MaM, ofcom.com, sky,com, Reuters

středa 14. března 2007

Odposlechy novinářů v souvislostí s Kubiceho zprávou byly v pořádku

Na popud redaktorů Aktuálně.cz, začalo státní zastupitelství vyšetřovat případ vstupu Inspekce ministerstva vnitra do soukromí novinářů – odposlechů a monitoringu telefonních hovorů v souvislostí s kauzou Kubice.

Postižení byli redaktorka Aktuálně.cz Sabina Slonková a redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček. Nejen že byl bezdůvodně prováděn odposlech a monitoring hovorů, ale dále si inspektoři vyžádali od operátora i podrobné výpisy a to dokonce i za delší dobu roku nazpět – tedy za dobu, kdy na plno běželo předvolební období. Tímto krokem, se dokonale staly zmapovanými zdroje i ostatní kontakty novinářů. "V každé vyspělé zemi Evropské unie by podobná událost měla vážný dopad, a zodpovídali by se odpovědní politici i policisté. Myslím, že by tomu tak mělo být i v Česku," uvedl ředitel Aktuálně.cz Jakub Unger. Inspekci ministra vnitra přitom takový postup schválil státní zástupce a soudce. Spolu s novináři bylo odposloucháváno ještě několik lidí – např. současný ministr vnitra Ivan Langer, Jan Kubice a dalších čtyři lidé.

Je naprosto zarážející, že jediným následkem celé této aféry, bylo odvolání tehdejšího ředitele inspekce ministerstva vnitra Miroslava Borníka. Žádné další tresty nepadly a vše je dle ministerstva vnitra považováno za správné a v souladu se zákonem.

-jan žáček-

Zdroje: Aktuálně.cz, M&M

středa 7. března 2007

Videa BBC budou i na YouTube

YouTube.com bude zveřejňovat na internetu ke stažení zpravodajství a zábavné programy odvysílané společností British Broadcasting Corp. (BBC), se kterou uzavřela smlouvu.

BBC je jednou z velkých společností vlastnící rozsáhlé archívy, která dá nyní k dispozici. Na internetovém vyhledávači YouTube, který nyní vlastní společnost Google a stal se údajně nejsilnějším internetovým vyhledávačem, budou moci návštěvníci vyhledávat v sekcích BBC World a BBC Worldwide videa, která bude sama BBC nabízet. YouTube funguje na bázi výměny, sdílení a posílání videoklipů po internetu a v posledních dvou letech zažila obrovský vzestup.

Na kanálu BBC Worldwide budou na YouTube k dispozici například motoristický pořad Top Gear, špionážní drama Spooks či dokumenty o přírodě, které uvádí David Attenborough. Na kanálu BBC World, budou k dispozici zpravodajské klipy ze stejnojmenného televizního kanálu.

Generální ředitel BBC Mark Thompson po podpisu smlouvy mezi oběma podniky uvedl, že YouTube představuje pro BBC příležitost přilákat k programům nové diváky z celého světa. Šéf YouTube Chad Hurley si od spolupráce s BBC zase slibuje, že přiláká nové zájemce o zbytek její nabídky klipů, napsala agentura AP.

BBC prochází procesem snižování nákladů následující po ztrátě 1 milionu diváků v roce 2005. Thompson vytvořil ambiciózní restrukturalizační plán, v němž propuštěním 6.000 zaměstnanců ušetří přes 355 milionů britských liber. V roce 2005 BBC připravilo 1.132 příspěvků, pro rok 2007 počítá se 2.000. BBC také plánuje tříletý program, jehož zaváděcí náklady se vyhoupnou na více než 240 tisíc liber.

-jan žáček-


Zdroje: M&M, ČTK, AP, Playfuls.com

úterý 6. února 2007

Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích

Přečetl jsem si interview s Jaromírem Volkem1, známým sociologem médií, které probíhalo na radiu BBC; moderátorem byl Václav Moravec, téma „Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích“.

Téměř celý rozhovor se točil kolem sociologického výzkumu stejného názvu, který pan Volek prováděl společně s Janem Jirákem a to „poprvé“ v našich dějinách (předchozí výzkumy nebyly relevantní a nebylo na ně možno navázat). Jde tedy o výzkum specifické socio-profesní skupiny, který v našich krajích bezpochyby chyběl. Na první pohled mne toto téma zaujalo, neboť se mne jako novináře bezprostředně dotýká, navíc v sociologickém pojetí celé věci působí „velká žurnalistika“ jako ta nejmenší profese, která může být rozebrána na ty nejmenší atomy a výsledně vyobrazena jako nejméně hodnotná.

V celém rozhovoru se objevilo několik velice zajímavých témat, jako je třeba vnímání novináře společností, splňování kategorií sociologického pojetí profese žurnalistikou, deprofesionalizace a proletarizace žurnalistiky a další. Paradoxně je těchto několik zmíněných témat v protikladu a je naprosto neuvěřitelné, že mohou stát vedle se a fungovat.

Když začnu pohledem veřejnosti na novináře, na novinářskou profesi v obecném slova smyslu, je ceněná velice vysoko. Pro mne se naprosto neuvěřitelně umístila před profesí učitelskou. Jak můžeme vůbec ve společnosti fungovat, jak můžou fungovat novináři, když ti, co by měli každému vštepovat to základní – vzdělání – jsou v žebříčku top povolání až za novináři? Možná je vše způsobeno nedoceněním kantorů a v důsledku toho se novináři a jiné profese posunuli na příčky před nimi. A nebo tuto situaci dokáže pochopit jen někdo s vysoce vyvinutou sociologickou imaginací – a já to nebudu, protože pro ní nemohu najít z hlediska sociologie žádné pádné vysvětlení. Nebo se veřejnost raději nechá vychovávat médii než učiteli? Dnes už ale média – mám naštěstí pocit – na vychovávání občanů rezignovala. Naštěstí pro tu nešťastnou formu a kvalitu obsahu.

Proletarizace žurnalistiky je něco, co u nás má také vzestupný trend. Novinář, žurnalista se tomu může bránit jednoduše – tedy minimálně se to hezky řekne: bude prostě na volné noze. Představa, že editoři nebo šéfredaktoři naprosto přebírají veškerou tvůrčí a odpovědnou práci, mne děsí. Musím přiznat, že měl bych-li být někým, kdo zastává profesi proletarizovanou, nedělal bych ji. Řekl bych, že právě proletarizace žurnalistiky hraničí se sociálním faktem. Moment, kdy proletarizaci jedinec naprosto nemůže ovlivnit – stává se tak pro něj vnějším a daným – se může přihodit u některých sociálních vrstev a neřekl bych, že budou málo početné.

Stejně tak bych zmínil globalizační proces, mezi nímž a proletarizací by se daly vysledovat jisté paralely. I když – uznávám – se v žurnalistice neobjevují (jako stěžejní) prvky, které se týkají zaměstnávání levné pracovní síly nadnárodními společnostmi v zemích třetího světa. Přesto se ale nad novináři vytváří jakýsi národní, či nadnárodní trh (v případě nadnárodních nakladatelů) a vyvíjí na ně nátlak. A to je moment, kdy se opět dostáváme zpět k proletarizaci oné profese, potažmo semi-profese.

Co mne vyděsilo, je zmínka o deprofesionalizaci žurnalismu a žurnalistů. Stává se totiž čím dál častěji, že žurnalisté jsou lidé nízkého formálního vzdělání. Pan Volek zmiňuje: „…snad neprozradím nic příliš, příliš intimního, ale jeden z našich respondentů pracující jako novinář se před tím pětadvacet let živil jako bachař…“.1 Svědčí to o celkově nízkém prahu pro vstup do žurnalistické profese. Nízká kriteria, například na regionální úrovni a na české scéně obzvláště, působí v důsledku velmi negativně. Negativně pro veřejnost, která by do budoucna mohla tento fakt spojit s předsudky i vůči formálně vzdělaným novinářům, kterým toto škodí v reputaci a zároveň snižuje jejich kredit. V České republice není ani polovina žurnalistů vzdělána vysokoškolsky – ostatně toto se v Evropě téměř neliší. A to nechci nijak snižovat sociální statut formálně nevzdělaných. Je zajímavé sledovat ten paradox: nízká úroveň vzdělání, ale přesto vysoká kredibilita v očích veřejnosti. Proč? Na historii se můžeme odkazovat jen stěží, protože žurnalisté byli v dobách nedávno minulých značně omezeni. I když možná, že to byli podobně jako umělci a další intelektuálové jedni z těch, kteří se zasloužili o informovanost, i když ne v té oficiální rovině. Rozhodně nešlo o profesionální novinářskou obec v tom smyslu, že by pracovala pro média v Čechách. Pracovali pro lidi, pro svět, oni byli ti odvážní, oni se nebáli vystoupit proti režimu. Snad to by mohlo být příčinou vysokého kreditu novinářů v kolektivním vědomí…

Jsem zvědavý, jaké trendy se objeví po několika letech, až se takovýto sociologický výzkum zopakuje. Zatím si můžeme odvodit jen velice málo. Snad do roku 2010 pochopíme, kam směřujeme, kam bychom směřovat měli, vymaníme se z idealistického smýšlení o žurnalistice jako takové a budeme ji vnímat komplexněji.

-jan žáček-


1 Jaromír Volek – Rádio BBC Czech, 2005-12-05, Interview: Český novinář – portrét lidí pracujících v médiích, moderátor – Václav Moravec

středa 31. srpna 2005

RUDÉ PRÁVO: Lord of the Rings

Jde o dalši útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z niž se válí popel a dým, je průhledně umístěna na východě, obrazem dělnické třídy, která jednotná v potu tváře buduje težký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě že synáček z burzoázní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásneho a povznášejícíiho. Obyvatelé západu - zemi oplývajících mlékem a strdim - elfové (neboli aristokracie), lidé(burzoazie) a hobiti(statkari) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získavají) a jediné, co je trapí, je "hrozba" z východu. "Síly dobra" zde představuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. Jejich vůdcem je Gandalf, siřitel zpátečnicke ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem. (...! ) Není pak divu, že Saruman, zastánce utlačovaných a přítel pokroku, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno bojůvkou fanatických zpátečníků. Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestan hobity, podporovanými a placenými kapitalistickou mocnostíGondorem. (...) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i te nejposvatnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy.

Rudé Právo 1977