Poničená priroda, sucho, polámané stromy, vývraty, haluzina... Asi tak vypadá část Vysokých Tater. Nedávno se zde totiž stala pohroma: jednoho dne se náporem větru vyvrátilo a polámalo několikakilometrové pásmo lesů - větrná smršť.
Jak se to stalo? Vysvětlím to asi trochu neodborně, ale přesto: teorií je mnoho, ale ta nejpravděpodobnější počítá se zásahem člověka do přírody. Zásahem do přírody tím, že vystavil města a vesnice ve kterých je vyšší teplota než v krajině. Teplý vzduch stoupá vzhůru. To je člověčí přičinění. A příroda? No stačí aby od severu poslala vánek rychlostí okolo 200 km/h. Jakmile narazí na stoupající teplý vzduch z vesnic, utvoří zpětný proud, "vracák", který nabere na rychlosti ještě dalších 30 km a chvíli se na místě točí... K tomu další dva obdobné pokusy přírody a člověka a stane se, že 12 tisíc hektarů lesa se změní k nepoznání. Stromy se "nakloní" na jih. Stát jich zůstane jen pár.
A co dál? Na místě je otázka již tolikrát diskutovaná: pomoci lesům, nebo nezasahovat vůbec? V poslední době se rozpoutalo mnoho diskuzí na toto téma. Sám jsem byl na vážkách a nevěděl jsem, na kterou stranu bych se přiklonil. Přesto jsem zjistil, že některé obavy, které plynou z různých diskuzí jsou planné. Zúčastnil jsem se projektu Obnova Tatier 2005. Chtěl jsem to všechno vidět, slyšet, cítit... Chtěl jsem si také udělat vlastní názor. Chtěl jsem pomoci Tatrám.
Je několik věcí, které jsem se snažil posoudit:
- Morální stránka věci, která by nám zásah do přírody nemusela, ale i mohla dovolovat.
- Zájem ochranářů, nechat vše přirozenému vývoji. Přírodě to poskytne především nové druhy fauny a flóry, pro které zde bude vhodné prostředí.
- Zájem pro vybudování systému, který zabrání opakování se takovéto katastrofy.
- Zájem dřevařů, lidí jež dřevo těží a v očích veřejnosti chtějí vydělat spoustu peněz.
- Zájem investorů, co nejdříve vše odklidit aby se zde daly postavit sjezdovky a hotely.
- Zájem vlastníků hotelů a zařízení žijících turistickým ruchem, vše rychle uklidit, aby se nezastavil "přísun" turistů.
- Zájem místních obyvatel - spousta z nich se odstěhovala, ale jsou tu tací kteří zde zůstali (a věřím, že to pro ně opravdu nebylo jednoduché) - mít vše tak, jak to bylo.
Můj názor je ten, že by zde určitě mělo být takové místo, které by prošlo přirozeným vývojem bez zásahu člověka i když to bude trvat řadu let. Je to asi něco co na mne působí jednak z hlediska etického a druhak z hlediska praktického (přirozená obnova, vývoj, nové druhy živočichů a rostlin). Co se týče těžby, cítím to asi takhle: i když se o ní hodně mluví mám spíše pocit, že práce je mnohem více než při normální těžbě a navíc je údajně valná většina dřeva poničená. A pak, je zde jedna věc, která mne v tomto utvrdila: nemůžu to říci o majitelích dřevárenských společností, ale když jsem na projektu přišel do styku s lidmi, co dělají přímo v terénu, s obyvateli, s lidmi jejichž je to domovina, opravdu jsem žasnul - jejich zodpovědnost a věrnost, kterou cítili vůči místním lesům, byla téměř bezmezná. Obdivoval jsem jejich nasazení a píli a přál jsem si, abych někdy mohl cítit takový pocit vlastenectví, který tomu starému lesníkovi vyzařoval z očí. Byla to chvíle, která mne přeasvědčila o tom, že jsem zde pro tu správnou věc.
Ve finále to vypadá, že se Tatry rozdělí na několik pásem dle zmíněných zájmů: pásmo nedotčené, pásmo pro investory i pásmo pro novou výsadbu. Myslím, že toto je vzhledem k několika naprosto odlišným zájmům to nejlepší řešení.
