Cestu vlakem z pondělí na úterý jsem ustál i bez lehátka... Z Popradu má za chvilku odjíždět osobák do Tatranské Lomnice. Už po cestě do tohoto horského městečka vidím kolem sebe mnoho poničenýchh stromů. Tyhle jsou polámané, jiné vyvrácené, některé obojí. Sem tam se na pasece spouště objeví mezi haluzinou nějaký domek. Občas má jen promáčklou střechu, jindy dopadl hůře...
Tatrasnská Lomnica. Malé slovenské městečko na úpatí Lomnického štítu. Vše nasvědčuje tomu, že se tu "občas" nějaký ten turista mihne. Suvenýry a "Wechselstube" jsou jen na místech okolo nádraží a v okolí parkoviště u lanovky na Skalnaté pleso (ta byla vystavěna na konci 40. let 20. stol.). Již od doby, kdy se zde postavil hotel Lomnica ke konci 19. století a Grandhotel na začátku století dvacátého se zde začala rozvíjet turistika. V sedmdesátých a osmdesátých letech se navrch Tatranská Lomnica, která dostala jméno díky tomu, že se nacházela v katastru obce Veľkej Lomnice, stala centrem "odborárskej rekreácie" a tak jen přidala faktu největšího rekreačního centra v Tatrách. Vedle dráhy s klasickým rozchodem zde končí svou trať také železnice elektrická, která odsud míří směrem na západ.
V rámci projektu Obnova Tatier 2005 máme všichni na ruce pásek - zřejmě nás čeká vše all-inculussive. Poznáme tak každého, kdo hraje s námi - je přeci také opáskovaný jak prasátko. Ubytováni jsme ve škole odkud vyrážíme do Javorinky, do malého baráčku, kde se nachází hlavní štáb a Kalamita Bar. Uznejte, že půlitr točené Kofoly za 15 Sk, nebo klobáska za 10 není už dnes k dostání tak úplně všude a proto se toto místo stává ihned velice oblíbeným. Ale i normálně se najíst můžeme do sytosti. Snídaně, pak balíček o několika chodech na přesden a lehkou večeři v Gazdovské Izbě máme jako výslužku. Servis pro pomocníky opravdu báječný. Konec konců při několikátém turnusu po dvoustech lidech se v tom člověk jistě už malinko vyzná a dokáže vše dopilovat ke spokojenosti pomocníků. Na projektu se má zúčastnit celkem něco přes 1000 lidí z celé Evropy. Potkávám zde mimo většiny čechů i slováky, maďary, nebo třeba němce.
Ve volných chvílích můžeme jako opáskovaní zadarmo třeba do muzea TANAPu, na tatrabob, na plováreň, na bowling, do Kalamita baru na deskovky, film nebo fotbálek, můžeme sportovat, nechat se vyvézt lanovkou na Skalnaté pleso, vyslechnout si ekologickou přednášku, nebo prostě jen někde polehávat a odpočívat... Můžeme také vyrazit do nedalekého hradu, plavit se po řece Dunajec, nebo navštívit Demänovské Jaskyne.
Počasí si s námi dosti zahrává. Celý týden se střídá oblačno, pršivo, nebo šílené vedro. Pravidla jsou jasná: když prší, tak se do roboty nejde, ale nahrazuje se v nepracovní den, v sobotu. Neděle je stůj co stůj nepracovní. Do práce se odjíždí vždy v menších pracovních skupinkách mezi osmou a devátou v závislosti na tom, co se dělá. Možností je několik: pomáhat při čištění okolí místní školky, či ministrantského zámečku, čištit potoky, zpřístupňovat komunikací, mnoho a mnoho dalšího. Nakonec je tu projekt Vodný les, kterého jsem se zúčastnil. Organizátorem bylo občanské sdružení Ľudia a voda, které projekt navrhlo. Ten, kdo se pro něj rozhodnul měl za úkol stavět dle značení hrázky v rozestupu asi 15 metrů, jež budou zadržovat vodu. Tak budou napomáhat místnímu koloběhu vody, budou zabraňovat přílišnému přehřátí prostředí a tím sníží pravděpodobnost výskytu podobné katastrofy. Také budou zavlažovat okolí, protože v současné době se voda nemá kde zachytit. To by mělo napomoci obnově lesů. V rámci této práce je také třeba okolí vyčistit od všudypřítomné haluziny a zbytků padlých kmenů. Dostaneme vlastní nářadí, rukavice, vody kolik uneseme a vlastního lesníka. Vlastně jsme k němu spíše přiděleni my. Ten pak dohlíží a udává pokyny k práci. Končí se pak mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne.
Po týdnu pomoci se s projektem loučím. Na upomínku jsem dostal modré tričko Dobrovolník pre Tatry, které symbolizuje poděkování organizátorů. Akce pod záštitou Slovenského skautingu se opravdu povedla. Musím říci, že je to jedna z nejlepších akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Z hlediska organizačního, z hlediska uživatelského komfortu i servisu pro účastníky není snad co vytknout. Přesto: bylo-li správné pomoci Tatrám, se dozvím až za dlouhou dobu - teď budu jen čekat a doufat, že jsem se rozhodnul správně. Děkuji, že jsem se mohl stát jedním z mnoha stovek pomáhajících...
To co jsem cítil, když jsem viděl místa zasažená kalamitou se snad ani nedá popsat. Člověk se pokouší představit si jaké to v tu chvíli mohlo být. Pak vám ale dojde, že je zde zase jen vidět, že člověk je příliš malý pán...
2005/08/09 Pomoci, či nepomoci Tatrám?
Obnova Tatier 2005 ve Phototece
Projekt Dobrovolnici pre Tatry na stránkách Slovenského skautingu
