Opět jsem začal studovat krizový management. Člověk se někdy až děsí a točí se mu hlava. Stačí si totiž představit různé možné scénáře libovolných situací a vlastní fantazii se nestačím divit. Řeč není o střednědobém krizovém managemntu, o krizi identity ani o krizi vztahové, ale o řešení krátkodobých nenadálých krizích.
Člověk má na jednu stranu ve všem jasno, má zmáknutou proceduru, připravené anlyticiké a neúprsoně chladné myšlení, ale když je v tom, všechno se na něj valí, všechno je jinak. Jsem připravený. Pokaždé když čtu nějakou novou studii o lidském chování v krizi, najdu něco nového. Pokaždé když se dostanu k nové metodice z druhé strany zeměkoule, nacházím nové způsoby. Na jednu stranu jsem spokojený, že získávám další a další podněty a návody. Na stranu druhou se děsím, protože z toho mám pocit, že to prostě nejde zvládnout dokonale.
Rád bych si všechno ověřil nanečisto. Moc dobře to ale nejde. Tolik proměnných. Těším se, že na podzim uspořádám celovíkendový situační kurz, který se tématem krize bude zabývat a vtáhnu do tématu další lidi. 72 hodin v provozu. Účastníků stejný počet, jako lidí ve štábu. Masakr. Třeba se pak právě díky něčemu podobnému podaří odbourat paranoidní představy o zvonění telefonu v noci a podobné sitauce.
Krize je možností, jak se s věcmi umět vypořádat. A udělat je pořádně. Nádech a výdech. Jdeme na to. Přejme si klidné léto.
