Otázka číslo jedna: Občas mě zaráží, jací lidé kolem mě jsou. Jací dobří lidé kolem mě jsou. Někdy se to prostě povede. Navzdory tomu, že se mi nedaří se s některými věcmi vyrovnat. Možná to přijde po tom, co se to stane. A možná také ne. Nebo?
Otázka číslo dvě: V poslední době, si často kladu otázku, co chci, aby tady po mě zůstalo. "Jasně - přeci nechat svět lepším," odpovím si pohotově. Ale co by to mělo být doopravdy? Co by po tu mělo zůstat, až tady nebudu? Postavený dům? Strom? Spokojený život?
Otázka číslo tři: Dobrý přítel pravil s nadsázkou: "Ty se snažíš dělat svět lepším. Já se snažím dělat svět horším. Zajímavé na tom je, že oba využíváme stejné prostředky..." Čím více přemýšlím nad konkrétními kroky, které by k tomu měly vést, tím více se cítím ve slepé uličce. Tím více, čím mám pocit, že něco má smysl, tím méně mám pocit, že to bude mít patřičný dopad. Jak to tedy je?
Otázka číslo čtyři: Ač jsem měl za, že tuto etapu mám již dávno za sebou, opět se otevřela - v nové, nepoznané dimenzi. Zase vše několikrát v ruce převracím. Všechno moje v ruce převracím. A asi je to dobře. Vlastně tak trochu doufám, že i v budoucnu opět přijde. Jestli teď ovšem vůbec skončí. Vzpomenu vždy na již otřepaný text o skeptikovi, pochybovači a věřícím. Jsem opravdu takový pochybovač, nebo můžu doufat, že jsem všemi třemi zaráz?
Otázka číslo pět: Jsou otázky s čísly jedna až čtyři relevantní?
