Dokázal jsem to! Dnes je totiž 30. srpna. A já jsem to dokázal. Uvařil jsem si lahodný oběd - na italském olivovém oleji na rychlo osmahnuté krůtí s trochou solí a špetkou čerstvého pepře, k tomu bagetka rozpečená v troubě, potřena nakládaným česnekem, bazalkou a několika kapkami panenského olivového oleje - mmm...) zapil sklenkou bílého Veltlínského od pana Hanuše z Moravy, pustil dobrou hudbu. Dobou hudbu. Jablkoň. Alternativní, můžeme říci.
Asi každý si jednou za čas pustí Vánoční písně. Na tom není nic divného. A o tom ani psát nebudu. Animantes Dei [Hovada Boží] tedy v případě Jablkoně. Ale poprvé jsem si letos vzpomněl na Vánoce. Tedy svátku klidu a míru. Svátky přemýšlení, postění, svátky duchovní. svátky skromnosti, svátky oslavující narození Ježíška, Ježíse Krista. I hle! Dokázal jsem to...
Poprvé za dlouhou dobu let jsem se nenechal překvapit žádnou reklamou. žádným supermarketem, žádným PR eventem. Jo! Jsem fakt dobrej. Povedlo se. Jsem z toho úplně na větvi... Joooo!
No jasně, dyk je konec srpna, že... Ale je to pro mě velký úspěch. Třeba se mi podaří rozestup mezi tím, kdy začnou dělat Vánocím promo (jistě, všechny supermarkety dělají přece promo Vánocům) a mezi tím, kdy si vzpomenu na reklamu, která mě - nás - čeká. Asi nejsem dobrý marketér, neb ten by si to dost pravděpodobně uvědomil v době dostatečné předstihem. Anebo naopak dobrý, protože vím, že lidi jako jsem já to zlobí. Nebo se už těším na vánoční slevy, na velké nákupy, na utrácení a na to, až pod tím, čemu se dnes říká Vánoční stromek, obejvím majland v podobě darů od všech co znám... Tedy alespoň v € vyčíslený (dříve bych asi použil znak dolaru, ale když už jsme v unii ... vlastně ani nevím, kde se ten prokletý znak ukrývá), pochopitelně.
Nezbývá nám tedy, než se opět těšit na svátky vánoční. Na Vánoce. Svátky klidu, míru a tak podobně... Protože:
Asi každý si jednou za čas pustí Vánoční písně. Na tom není nic divného. A o tom ani psát nebudu. Animantes Dei [Hovada Boží] tedy v případě Jablkoně. Ale poprvé jsem si letos vzpomněl na Vánoce. Tedy svátku klidu a míru. Svátky přemýšlení, postění, svátky duchovní. svátky skromnosti, svátky oslavující narození Ježíška, Ježíse Krista. I hle! Dokázal jsem to...
Poprvé za dlouhou dobu let jsem se nenechal překvapit žádnou reklamou. žádným supermarketem, žádným PR eventem. Jo! Jsem fakt dobrej. Povedlo se. Jsem z toho úplně na větvi... Joooo!
No jasně, dyk je konec srpna, že... Ale je to pro mě velký úspěch. Třeba se mi podaří rozestup mezi tím, kdy začnou dělat Vánocím promo (jistě, všechny supermarkety dělají přece promo Vánocům) a mezi tím, kdy si vzpomenu na reklamu, která mě - nás - čeká. Asi nejsem dobrý marketér, neb ten by si to dost pravděpodobně uvědomil v době dostatečné předstihem. Anebo naopak dobrý, protože vím, že lidi jako jsem já to zlobí. Nebo se už těším na vánoční slevy, na velké nákupy, na utrácení a na to, až pod tím, čemu se dnes říká Vánoční stromek, obejvím majland v podobě darů od všech co znám... Tedy alespoň v € vyčíslený (dříve bych asi použil znak dolaru, ale když už jsme v unii ... vlastně ani nevím, kde se ten prokletý znak ukrývá), pochopitelně.
Nezbývá nám tedy, než se opět těšit na svátky vánoční. Na Vánoce. Svátky klidu, míru a tak podobně... Protože:
Sedmnáct dlouhých týdnů,
zbývá do Vánoc,
sedmnáct dlouhých týdnů,
zybývá do Vánoc.
Když se týden překulí,
tak stejně je to na nás moc,
šestnáct dlouhých týdnů,
zbývá do Vánoc.
(Jablkoň: Animantes Dei
#18 - 17 dlouhých týdnů)
