Náprstkovo muzeum na Betlémském náměstí. Večer se šeří a uvnitř přízemního sálu se cosi chystá. Na dvoře se pomalu začínají scházet mladí lidé. Po chvíli je jich tu bezmála 50 a trochu nervózně postávají a čekají, co bude. Pojednou je slyšet sílící bubny a africké rytmy, které nás zvou dovnitř. Dav se začíná hrnout skrz chodbu do prvního přízemního sálu proti schodišti. Sál nevypadá zrovna používaně, na zdech jsou ocelová lana s háčky určenými k zavěšení obrazů, před okny stojí řada paravanů pokrytých látkou. Tmu deroucí se zvenku odhání bezpočet kuželů světla vrhaných lampičkami stojícími podél zdí. Dav rychle obsazuje oprýskaná sedadla známého architekta. Zvenku kdosi přináší ještě několik laviček, míst není dost. Stále přichází další lidé, je jich tu už okolo stovky...
V čele sálu pod promítací stěnou vyhrává trojice bubeníků ze skupiny TiDiTaDe. Etnická hudba snad inspirovaná africkými rytmy duní sálem a vyzývá k pohybu. Po doznění přichází kluk v černém triku se stylizací žirafy - mají je všichni pořadatelé. Jmenuje se Lupen a vlastní mobilní telefon, osobní počítač a kdoví co ještě. Alespoň toliko o sobě řekl na uvítanou. Co tím asi sleduje, nikdo netuší. Představuje bubeníky a po pár slovech zase mizí. Slova se ujímají opět bubeníci. Hrají moc pěkně, když tu se zezadu plíživým tancem přiblíží dvojice mladých žen stylově oblečených do sukní a krátkých tílek zakrývajících jen to, co jest třeba. Tančí v rytmu bubnů a hudba graduje, stejně jako jejich tanec. Hned je to zajímavější. Dalších pár Lupenových slov upozorňuje na umístění záchodků a přítomnost požárních hlásičů, takže tu nemáme rozdělávat oheň... Zve všechny na vernisáž výstavy fotografií z přípravy dnešního večera, z jeho průběhu a z přípravy projektu „Postavme školu v Africe II“, která se bude konat 10. října od 20 hodin ve výstavní kavárně Dobrá Trafika (Korunní 42, Praha 2). Prý je zván každý koho to bude zajímat.
Program pokračuje velmi podobným stylem další čtvrt hodinku. V pauze Lupen představuje Křečka - Jena Žáčka, který celý večer spolu s Veverkou a Ijáčkem z Obvodu Praha 10 připravil. Vlastní prý byt 2+1, automobil, počítač a mobilní telefon. Řekne co nás dnes čeká a hned pak následuje přednáška, či spíše vyprávění, jednoho z pracovníků nadace ČvT Ondry Zapletala, o poměrech v Etiopii, o životě tamních lidí, náboženství, vzdělání, hospodářské situaci a dalších věcech. Ondřej prý vlastní počítač, mobil a má v kapse peníze na cestu busem do Brna. Ač slova prokládá vtipnými poznámkami, radostný pohled promítané fotografie z cesty po Etiopii rozhodně neskýtají. Lidé se na nich sice často smějí, ale doprovodný komentář jasně poukazuje na všudypřítomnou absenci věcí nutných pro zajištění základních životních potřeb lidí, o zvyšování životní úrovně nemluvě. Vždyť většina z nich se napájí ze stejných zdrojů, ve kterých se koupe dobytek, zemědělství je odkázáno na staré techniky, výjimkou není u těch šťastnějších dřevěný pluh tažený párem skotu. Nic tu nezáří novotou, všude posedávají žebrající lidé. Těžko bychom hledali takové věci, jako je televize, kávovar, počítač, automobil, na mnoha místech není vlastně ani zavedena elektřina. Na druhou stanu v poměru k absenci pitných zdrojů je to opravdu marginálie. Jako nádobí lidé používají leccos, od starých džbánů až po rezavé plechovky od čehosi. Jeden z velkých problémů je negramotnost velké části populace. Školy praskají ve švech, když už jsou nějaké nadosah. Upadá tu zemědělství, ale i jiné druhy lidské činnosti, protože obyvatelé postupem času zapomínají po dlouhé věky objevované základní principy. Například orání půdy po spádnici vede k odvádění vody z polí, místo aby byla vláha zadržována. Zvláštní, asi by málokoho z nás napadlo toto řešit. Třeba je to další známka chybějícího vzdělání. A tak by se dalo pokračovat.
A je tu přestávka. Většina lidí se hrne ven, kde je stůl s nápoji. V předsálí se nachází „Etiopský bazar“ - místo, kde si můžeme koupit nějakou tu upomínku... Pobyt na vzduchu přijde vhod. Diskutuje se o všem možném, co se Etiopie týká i netýká.
Další část programu zahajuje opět tanec v rytmu bubnů. Když přicházíme na svá místa, máme na židlích položené pamětní kartičky. Začíná druhá část promítání fotografií a přednášky. Pak už se vše točí kolem loňského ročníku akce „Postavme školu v Africe“, která dala vzniknout jedné opravdové škole v Asore, v jižní Etiopii. Při sbírce konané vloni v říjnu se vybralo něco přes 1 200 000 korun a škola, která funguje již od minulého školního roku, bude oficiálně předána úřadům kolem 22. září. Nejde o nic, co bychom znali z našich končin. Je to pár zdí, tabule, záchody a také základní učební pomůcky. Je vidět, že peněz by sem mohlo ještě hodně přitéct, než bychom se tu cítili podobně, jako je tomu v některé z našich škol. Ale takový „luxus“ se zdejším dětem asi hned tak nedostane.
Po vyprávění o loňské akci se slova ujímá Křeček, aby uvedl letošní ročník sbírky „Postavme školu v Africe II“, která se koná 11. - 13. října. Stejně jako vloni je vybírání v rukou mladých skautů, kteří vyrazí do ulic a dají lidem alespoň tušit něco o tom, že kdesi na jihu jsou děti, které také chtějí základní vzdělání ač jim ho stát nemůže automaticky zajistit. Letos chtějí organizátoři využít větší povědomí lidí o tomto projektu a plánují několik „stánků“ na frekventovaných místech, kde bude pestřejší program, celá škála informací o smyslu sbírky a o opravdovém využití. Vždyť škola v Etiopii je skutečná. A stojí právě díky lidem, kteří přispěli svými penězi. A také díky mladým "výběrčím" nebo spíše "informátorům", kteří zaujali kolemjdoucí a dokázali prezentovat smysl projektu takovým způsobem, který vzbudil v lidech snahu pomoci tím nejschůdnějším způsobem - větší či menší sumou peněz. A letošní ročník nebude příliš odlišný. Opět bude úspěch z velké části záviset na dobré vůli veřejnosti, stejně jako na aktivitě nás - skautů, až vyrazíme do ulic a povíme lidem, že tam jsou. Tam dole na jihu. Děti, které chtějí chodit do školy a pomoci tak sobě i ostatním žít lépe. Na Jungmannově náměstí na Praze 1 bude po dobu konání sbírky jeden ze stánků a každá pomocná ruka, která se z řad nás skautů nabídne, bude využita. Kdo má elán a chuť, může se ozvat Křečkovi (vaseafrika@seznam.cz nebo 777 800 254). Čím víc se nás přidá, tím víc pomůžeme dětem v Etiopii! A nebudete-li pomáhat přímo, můžete přijít i se svou smečkou, oddílem či kmenem. Informací k nasosání i fotek bude u stánku dost.
Večer se chýlí k závěru a Křeček děkuje spoluorganizátorům i účinkujícím večera a všem, kteří přišli. Ondřej Zapletal a jeden přítomný Etiopan jsou po skončení večera k dispozici pro otázky k tématu. Do davu je vrženo jedno z trik s žirafou. Někdo ho sebral. Ostatní trika je prý možno vyhandlovat přímo od jejich nositelů. Někdo ho zkouší vyměnit za půl páru tenisek, nebo za svůj pěkný kukuč. Ušetřen nezůstane ani hlavní pořadatel Křeček, který je ze svého trika téměř násilně vysvlečen.
Večer v Náprstkově muzeu skončil. Někomu z něj v hlavě možná nic nezůstalo, někdo si odnesl další pohled na svět. Někdo možná bude stát za pár dní s kasičkou u stánku a vyprávět o tom, co se dozvěděl. A k tomu patrně tato akce sloužila...
zapsal Kama, doplnil Křeček
Akce proběhla ve spolupráci s Národním muzeem - Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur, se sbírkou „Postavme školu v Africe II“ a za podpory Obvodní rady Junáka Praha 10
Info
www.skauting.cz/praha10
www.skaut.cz/charita
