Po dlouhé době...

Po dlouhé době...

...papír a tužka

procházka Prahou

společně v divadle

klidně a klidný

sám doma úplně

léto pokročilé

příspěvek on-line.

Prostě spokojený.

Na dlouhou dobu snad...

...čárky a písmenka, plynoucí myšlenky

vstupy a výstupy, vůně a vzpomínky, étos a pocity

jeden pro druhého, společně pro sebe pro nás

s prací i bez práce, domov je domov

ticho a bezvětří, prázdno i plno

podzimní paprsky, soulad a řád

slova a myšlenky, světlo a svět.

Energie k rozdání.

Prostě spokojený.

Krizový management a krizová komunikace ve snech

Opět jsem začal studovat krizový management. Člověk se někdy až děsí a točí se mu hlava. Stačí si totiž představit různé možné scénáře libovolných situací a vlastní fantazii se nestačím divit. Řeč není o střednědobém krizovém managemntu, o krizi identity ani o krizi vztahové, ale o řešení krátkodobých nenadálých krizích. 

Člověk má na jednu stranu ve všem jasno, má zmáknutou proceduru, připravené anlyticiké a neúprsoně chladné myšlení, ale když je v tom, všechno se na něj valí, všechno je jinak. Jsem připravený. Pokaždé když čtu nějakou novou studii o lidském chování v krizi, najdu něco nového. Pokaždé když se dostanu k nové metodice z druhé strany zeměkoule, nacházím nové způsoby. Na jednu stranu jsem spokojený, že získávám další a další podněty a návody. Na stranu druhou se děsím, protože z toho mám pocit, že to prostě nejde zvládnout dokonale.

Rád bych si všechno ověřil nanečisto. Moc dobře to ale nejde. Tolik proměnných. Těším se, že na podzim uspořádám celovíkendový situační kurz, který se tématem krize bude zabývat a vtáhnu do tématu další lidi. 72 hodin v provozu. Účastníků stejný počet, jako lidí ve štábu. Masakr. Třeba se pak právě díky něčemu podobnému podaří odbourat paranoidní představy o zvonění telefonu v noci a podobné sitauce.

Krize je možností, jak se s věcmi umět vypořádat. A udělat je pořádně. Nádech a výdech. Jdeme na to. Přejme si klidné léto.

photo from devianART by ArtemxVx

Doporučuje zastavení nad textem o Okamurovi

Rozhodně nevynechejte z podvečeního čtení příspěvek Kam míří Tomio Okamura na blogu Václava Zemana. Tady malá návnada:

Proč si známý podnikatel vybral za jedno ze svých témat Romy a co tím může sledovat? 

„To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích.“ 

"Dvě lesbičky ani dva homosexuálové prostě plnohodnotná rodina nejsou a být nemohou. To je táta máma, babička a dědeček, strejda a teta. Dvě holky s dítětem mohou být fajn rodina, ale tátu prckovi nenahradí. Dá se žít s jednou rukou, ale netvrďte mi proboha, že vám druhá nebude chybět."

Jak funguje oddělení péče o zákazníky IKEA

Chtěli jsme si domů pořídit rohovou poličku. Vybrali jsme levnou variantu v IKEA. A protože nebyla skladem a nebylo u ní žádné info, rozhodl jsem se napsat si o informace (pominut teď kritiku děsivého formuláře i mailu, který přišel zpět; nemožnost komunikace přímo mailem, je děsivá stejně jako formulář, nebo to, že člověk musí psát bez hacku a carek).

Odesílatel: keekstudio@gmail.com

Odesláno: 22. března 2011 9:46

Komu: IKEA INFO

Předmět: Odpoved IKEA

Contact IKEA request

Jmeno: Jan

Prijmeni: Zacek

Store: 408_Cerny_Most

Telefon: 777800254

Vzkaz: Dobry den, jiz delsi dobu neni mozne zjistit dostupnost rohovych polic IVAR (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/availability/93763609/). Za jakou dobu bude mozne je ziskat? Na webu jiz minimalne mesic nejsou zadne informace. Je mozne si je nejak objednat?

Dekuji predem za odpoved,

Jan Zacek

confirmpage: confirm/contact_us_response.html

contact_recipientrecipient: ikea.info@ikea.com

contact_recipientLabelrecipientLabel:

contact_subjectsubject: Odpoved IKEA

emailTo: keekstudio@gmail.com

send: Odeslat

Hned o den později se mi dostalo odpovědi. Zajásal jsem, když jsem viděl mail v inboxu: "Cha, protřelé komunikační oddělení, které chápe co je dobré," řekl jsem si.

2011/3/22 IKEA INFO ikea.info@ikea.com

Dobry den,

zbozi bude skladem mezi 12 - 18 kalendarnim tydnem.

S pozdravem a pranim pekneho dne,

Dana Pokorna

kontaktni centrum IKEA

Pokud jsem předtím zajásal, tak hned po otevření jsem zaplakal. Nejen že v komunikaci není nic osobního, žádné oslovení, ani snaha o "komunikaci", ale navíc jsem dostal informaci, jejíž rozklíčování zabere běžnému člověku alespoň několik minut: informace v číslování týdnů (!?) a ještě k tomu s rozsahem 42 dní (!?). Fakt nechápu. Přesto jsem se rozhodl to překousnout, vyhledat si kalendární týdny a vyčkat týden až dva měsíce (!?) na zboží, které by v obchodě kde se plánuje, normálně asi nemělo dojít (kéž by to bylo zboží jediné). Protože dní do možnosti zboží koupit bylo příliš, řekl jsem si, že bych - já zákazník - na to nemusel myslet, a protože obchodníkovi chci udělat útratu, mohl by se mi ozvat, až zboží bude k dispozici (a já netrávil hodiny oněch dvou měsíců kontrolou stavu zásob).

Odesílatel: Jen Zacek, KeekStudio [keekstudio@gmail.com]

Odesláno: 22. března 2011 15:28

Komu: IKEA INFO

Předmět: Re: Odpoved IKEA

Dobrý den,

děkuji za odpověď. Je možné mi dát vědět, až bude výrobek skladem? Děkuji pěkně, JŽ

Bryskní odpovědi jsem se pak nestačil divit.

2011/3/22 IKEA INFO ikea.info@ikea.com
Dobry den,

bohuzel,toto nelze.Je potreba,abyste se informoval sam.

S pozdravem a pranim pekneho dne,

Lea Masovic

kontaktni centrum IKEA

Někdy si vlastně říkám, že jsem asi fakt zbytečně náročný. Že přeci nemůžu po chudácích zaměstnancích komunikačního, či oddělení péče o zákazníky či - dokonce - kontaktního centra (kontaktní - rozuměj, dochází k interakcím posilující loajalitu zákazníků) aby psali osobní, delší, či milé maily. A to už ani nemluvím o úsporách... Ještě že nevedu kontaktní centrum v IKEA. Zřejmě bych v něm zůstal sám a hledal spoustu nových zaměstnanců, kteří by věděli, jak přemýšlet nad komunikací s klienty.

Na schovávanou

Někdy přemýšlím, co by o mě ostatní měli vědět. Přemýšlím, co bych si měl vepsat do tváře, co strčit za klobouk. Na co bych měl upozornit, na co bych si měl dávat pozor, na co by si měli dávat pozor ostatní. A zda je na něco upozornit. Co ostatní vidí, cítí, čtou, čeho si nevšimnou, čemu rozumí a nerozumí. Čemu by chtěli rozumět.

Někdy přemýšlím, co by o mě ostatní vědět neměli vůbec. A proč vlastně. Je něco, co by ostatní vědět neměli? Teď? Za měsíc? Nikdy?! Ne. Asi ne. Jsou věci, které bych chtěl dnes nikomu neprozradit. Možná to jsou věci, které by dnes mohli někomu ublížit. Věci, které by dnes mohli někomu ublížit, ale zítra mu udělali radost. Je to lež?

Co když to ostatní ale stejně ví? Chci se tvářit, jako že to neví? Nebo předjímám, že to ví a třeba to vůbec neví.

Nakolik jsem sám sebou, pokud něco skrývám? Nakolik jsme sami sebou, pokud něco skrýváme? Když něco skrýváme nejen před ostatními, ale i sami před sebou? ... Každý něco skrývá. Asi. ... Vzpomínám na Stalkera...

Co když to ostatní ale stejně ví. A já to vím - že ví. Co když to není důležité a nikomu to nemůže ublížit? Pak je to hra - je to legrace! Zábava. Hra. Na schovávanou. Už jako malý jsem jí hrál rád. Rád jsem se schovával. Do míst, která dodnes nikdo nezná. A nechal jsem se hledat třeba několik hodin. Měl jsem ohromnou radost z toho nepohodlí. Nikdo mě nemohl najít. A já triumfálně vítězil, když jsem se nakonec odněkud objevil a nikdo nevěděl, kde jsem byl schovaný. Divili se, byli zvědaví a já měl své tajemství. Byl jsem na místech, kam možná za celý dlouhý svět nikdo nevkročil. Nebo třeba jen jednou, dvakrát. Rád hraji i dnes. Baví mě, když je někdo zvědavý. A baví mě, když někdo trochu tuší, kde se schovávám.

Právě hraji na schovávanou. A trochu si to užívám. Čekám, kdy to skončí. A budu na to vzpomínat. A užívat si to i potom.

Project plan 2011: Můj život

Projekt: Můj život

Vize: Žít spokojený a šťastný život.

Rozpočet: podrobnosti na vyžádání, většina nákladů a vkladů jsou vlastními finančními zdroji realizátora

Termín realizace: leden-prosinec 2011

Realizátor: Jan Žáček

---

Pro realizaci projektu a naplnění vize, je třeba konat symbolických 11 drobností:

1. Už od konce měsíce ledna budu psát v datu číslici 2011.
2. Pečlivě dodržuji ISO Dobrý den, tedy standard dobrého dne od začátku ke konci (podmínkou naplnění, je toto ISO vytvořit a nechat schválit Mezinárodní organizací pro normalizaci). Pro představu - ve standardu je například ranní dvacetiminutovka čtení oblíbené knihy, spánková dotace alespoň 4:37 hod, chůze do 4. patra pěšky a dolů výtahem (kvůli opotřebení kloubů), nebo 283 ml fairtrade kávy po ranním probuzení (se smetanou a cukrem, přirozeně). Více již brzy v podrobnějším článku.
3. Zasazuji se o Clean desk policy a to nejen na pracovišti, ale i doma. V případě hladkého průběhu vytvořím i Clean floor policy. Pozn.: Pro jistotu tento bod není zařazen do ISO Dobrý den.
4. Zaměřuji se na pravidelnou podporu vlastní svalové tkáně, stejně jako na zdravější péči o nervy (jak obrazně, tak doslovně), klouby a vazy. Z toho plyne 2-3 týdně věnovaný čas aktivnímu pohybu, stejně jako denní pohyby na podporu zad. Eee... Jo!
5. Více se snažím sledovat vlastní potřeby a pružně na ně reaguji. Více relaxuji a také prachsprostě odpočívám. Pozn.: Jestli je něco takového možné, zjistíme až při důkladnějším zkoumání. Tento jev související s pasivitou, se zatím zdá krajně nepravděpodobný.
6. Rozjedu alespoň jeden z tajných projektů. Stanou se tím totiž netajnými a lidé se na ně nebudou pořád vyptávat. Takže, v zásadě, v podstatě ... úspora času.
7. Více pečuji o své vztahy s lidmi, na kterých mi záleží. Mám dlouhodobý partnerský vztah, který mě rozvíjí a dává mi možnost být někomu partnerem.
8. Hledám další příležitosti k rozvoji sebe i druhých. Jen takhle jednoduše.
9. Dávám sám sobě prostor tvořit a vyjadřovat své pocity. Fotkami, texty, rolemi, ... Však já se nedám. Nebo naopak vydám.
10. V mé oblíbené hře Foursquare se stanu starostou (Mayor) v jednom nemalém podniku. Bude to boj.
11. Připravím dokument 'Project plan 2071' (rok 2071 je, dle kalkulátoru délky života, mým posledním). Člověk už toho času moc nemá, tak abych třeba na něco nezapomněl.

Když si to představuji, začínám se už těšit na dvadvanáct...

Pour féliciter 2011

Toto PF vytiskněte a nalepte na libovolnou kachlíkovou stěnu. Perte naruby.

J.

Maskot RX

Dnes jsem se nachomýtl hodnocení současné mediální scény. No vlastně spíše 'oblíbeného' redaktora v jednom (stále ještě?) nonkonformním týdeníku. Nedalo mi to, nenabídnou opis. Člověk, když to čte, ptá se sám sebe jestli to s tou objektivitou je pak takhle úplně všude. Zkrátka - jak je dobře, když se o nás píše, ne?

...

V: jxd je debil a v tom reflexu mu tisknou úplně každou pitomost

V: tuhle popisoval jak užívá viagru

J: já ho v rámci zachování zdraví nečtu, pokud nemusím

V: to je rozumný. už aby se ho rx zbavil, jenže ho tam maj jako maskota asi

J: jo, no určitě - každý ráno, když přijdou do redakce, tak ho podrbají za ouškem a daj mu trochu vody... eh - trávy

...

J: ještě mě napadá, že to dělají proto, aby to zvedlo čtenost u nás

J: a to se jim daří

V: jo, to zní logicky. ale to jsou na tom hodně špatně, když jim i tohle pomůže

...

Vůně vzpomínek

Procházet noční Prahou. Nechat se unášet. Plout, poslouchat, nechat se vést. Vzpomínat, přemýšlet a hledat i nepřemýšlet a nacházet. Listovat, hmatat, sledovat, přivonět, vnímat. Vyrovnávat se se vším, co přichází. Překonávat a milovat.

Znovu a znovu mě překvapuje, čeho všeho jsem si předtím nevšiml. Co jsem nezaslechl, co neviděl, co necítil. A Praha je takových míst plna. Na každém rohu, na každé ulici je něco sobě vlastního. Něco, co lze vnímat. Často, když je mi smutno, vydám se na cestu. Těší mě pak potkat někoho jako já, někoho kdo ohmatává město. Uklidňuje to. Stojí na rohu náměstí, sleduje věž kostela. Slyší zvon. Rozhlédne se, přejede rukou po hrubých kamenitých zrnkách zdi. Sedne na kašnu. Zavře oči a zhluboka dýchá. Zvedne se, plouží se po náměstí. Dvakrát. Třikrát. Třikrát kolem dokola. Pokračuje dál.

Když nemám chvíli na to vyjet ven do divočiny, zbývá alespoň tichá procházka. Různá místa mě naplňují. Různá místa ve mě vyvolávají vzpomínky. Na některých jsem byl nespočetkrát - při nočních toulkách Prahou. Někdy sám, někdy s někým. Někdy jen s Pražským chodcem. Někdy v myšlenkách se všemi, které mám rád. Stýská se mi po těch chvílích. Ale právě proto, jsou asi tak jedinečné. Rád se do nich vracím a představuji si jaké to bylo. Přemýšlím, jak asi ta vzpomínka voní. Jak jsem ji cítil. Často mám pocit, že vzpomínky voní. Vůně si uchovávám ve své malé parfumérii. Je tam řada flakónků a každý z nich trochu jiný. Každý jedinečný - jen otevřít a přivonět...

Vůně lišek, havajský tanec, zpěv z kostela na bočních schodech, rozhovor, moje první 'Miluji tě', svoboda, Borovice poutníků, sledování cizích oken, pomíjivost okamžiku, slepou procházku, promítání v prastarém kině, nadechnutí...

Vyběhne do další ulice. Nakoukne do průchodu. Stojí tam mlčky. Pak potichu mručí a zvuk zesiluje. Ozvěna ho halí. Před starým houslařstvím hledí přes sklo na vystavená díla. A hraje mu v uších. Stýská se mu. Nese si s sebou kostku. Dlažební kostku. Kámen, který ho tíží. Bojí se snad? Jakoby zaslechl ržát koně. Ztrácí se, snad sám v sobě. Nakonec míří do míst, kam sám nechodí. Cítí vůni gdoulí. Kostku pak topí ve vodě. Klesá ke dnu.

Jak se bojuje s neonacismem v Drážďanech

Ač je rozmáhající se problém sílících neonacistických tendencí poměrně komplexní záležitostí, smekám před krokem obyvatel Drážďan, který vede k řešení. V sobotu 13. února 2010 - tedy v době kdy je tomu 65 let od doby, kdy byly Drážďany ničivě bombardováni spojenci a zahynulo při něm kolem 30 tisíc lidí - se v centru města již tradičně srocují pravicoví extrémisté. Každoročně se tak snaží tuto smutnou událost zneužít ve svůj prospěch. Tento den si ale připomínají i lidé. A letos s heslem "Připomínat si a jednat" uspořádali vzpomínkovou akci a zároveň manifestaci. Centrum Drážďan totiž uzavřeli v obrovský lidský řetěz, kterým - nejen symbolicky, všichni spolu, pohromadě - bránili radikálům vstoupit do centra. Krom toho jim dali také jasný signál, jaká je nálada společnosti. Občanů - a jsem rád, že tady to slovo opravdu použít mohu - se tam sešlo přes 15.000 a společně se pustili do občanského díla - řetězu. Je jasné, že zrovna v Sasku kde extrémní pravice proniká značně i do politiky a nacionalismus je zde zakořeněný není situace snadná. Extremistů se do města snažilo dostat asi pět tisíc. Na akci se objevili například i lidé z iniciativy V Ústí neonacisty nechceme. Nám tedy nezbývá, než se snažit aktivizovat lidi kolem sebe ke krokům, které nejsou zbytečné a doufat, že jich bude více, stejně jako hledat vlastní kuráž a nebát se. Třeba se přidají i naši představitelé a významné osobnosti.

ČT24: Vzpomínka na bombardování Drážďan - střety neonacistů s levicovými demonstranty