Je nutné mít vlastní vzor?

Je to zajímavá otázka. Vždy jsem si myslel, že vzor nemám. Tedy nemám alespoň takový, o kterém bych věděl, ale jistě že jsou v důsledku pohybování se v určitém prostředí osoby, ovlivňující člověka. Působí na něj jistým způsobem a on se dle toho vyvíjí - něco přijme za své. Za své toho může přijmout i více. Je ale pak otázkou, zda je to v pořádku - hledá se onen člověk ještě, nebo se již našel, ale není si jist sám sebou? Zkouší něco nového? Snaží se zalíbit? Pokud se vlastnosti od jedné osoby podepisují na daném člověku přímo a ve většinovém poměru k vlastnostem od osob ostatních (samozřejmě to nevylučuje větší počet vzorů), je pak právě člověk ovlivňující vzorem... Další důležitou pak je, zda mám vlastní vzor vědomě. Není totiž nic neobvyklého, že lidé mají za vzor někoho, přibližují se jeho podobě a ani o tom neví.

Má tedy opravdu každý svůj vzor? Já si myslím že ano. Otázkou druhou už pak je, je-li v důsledku žádoucí naše ovlivnění. Když řeknu v důsledku, myslím tím opravdu až v konečné fázi, protože v průběhu bude jistě mnoho faktů svědčit pro, ale stejně tak i proti. Samozřejmý je problém určení průběhu a konečné fáze, protože vývoj osoby probíhá stále. Pravdou je, že s postupem času se mění jednotlivé zaměření vývoje osoby a tak v momentě, kdy pro mne ztrácí jakýkoliv vzor smysl (opět je slovo jakýkoliv dosti nadsazené) nastává výsledná konečná fáze. Ale odpověď na otázku 'je-li žádoucí působení vzoru na nás' je dosti zapeklitá, protože vraťme se zpět k průběhu, právě v tomto místě může vzor mít jistý vliv na nás samé a tak ovlivní konečný výsledek... Jsme schopni na to odpovědět?

Zjistil jsem tedy že vlastní vzor mám. Po krátkou dobu, ale mám. A byl jsem překvapen! Je to člověk, kterého skoro neznám. Možná že je mým vzorem právě proto:) Co to ale vlastně znamená mít vzor, to teprve teď poznávám. Ale to ještě není hotová věc. Budu tedy čekat. Za dvacet let vytasím tento textík a zapřemýšlím...změnilo se něco?