Jestli déšť nesoucí smutek skrývá sílu a nálada šprýmů připomíná stesk, pocit osamělosti a touhy budící zášť zasahující cizí srdce...
Monotóní příslib ticha mizící ve tmě vane mlhou... vane... mlhou... Jeden - dva... Dva.
Empirický průběhm vnitřním zevnějškem, vnějším uvnitř... Jeden - dva... Dva.
Silueta fobie kroužící vzdcuhem... tmou... temným vzduchem... temnou tmou... tmou... Jeden - dva... Dva.
Květina klanící se v cizí vůni přinášející pocit, pocit neklidu, pocit nevlastního neklidu, pocit... Jeden - dva... Dva.
...je bledá paměť skromnějící časem osamělým srdcem. Rosa padající vzhůru víří prach. Hvězdy pláčou rytmickým dechem.
Jeden - dva... Dva.
