pátek 19. března 2010

Maskot RX

Dnes jsem se nachomýtl hodnocení současné mediální scény. No vlastně spíše 'oblíbeného' redaktora v jednom (stále ještě?) nonkonformním týdeníku. Nedalo mi to, nenabídnou opis. Člověk, když to čte, ptá se sám sebe jestli to s tou objektivitou je pak takhle úplně všude. Zkrátka - jak je dobře, když se o nás píše, ne?

...
V: jxd je debil a v tom reflexu mu tisknou úplně každou pitomost
V: tuhle popisoval jak užívá viagru
J: já ho v rámci zachování zdraví nečtu, pokud nemusím
V: to je rozumný. už aby se ho rx zbavil, jenže ho tam maj jako maskota asi
J: jo, no určitě - každý ráno, když přijdou do redakce, tak ho podrbají za ouškem a daj mu trochu vody... eh - trávy
...
J: ještě mě napadá, že to dělají proto, aby to zvedlo čtenost u nás
J: a to se jim daří
V: jo, to zní logicky. ale to jsou na tom hodně špatně, když jim i tohle pomůže
...

neděle 7. března 2010

Vůně vzpomínek

Procházet noční Prahou. Nechat se unášet. Plout, poslouchat, nechat se vést. Vzpomínat, přemýšlet a hledat i nepřemýšlet a nacházet. Listovat, hmatat, sledovat, přivonět, vnímat. Vyrovnávat se se vším, co přichází. Překonávat a milovat.

Znovu a znovu mě překvapuje, čeho všeho jsem si předtím nevšiml. Co jsem nezaslechl, co neviděl, co necítil. A Praha je takových míst plna. Na každém rohu, na každé ulici je něco sobě vlastního. Něco, co lze vnímat. Často, když je mi smutno, vydám se na cestu. Těší mě pak potkat někoho jako já, někoho kdo ohmatává město. Uklidňuje to. Stojí na rohu náměstí, sleduje věž kostela. Slyší zvon. Rozhlédne se, přejede rukou po hrubých kamenitých zrnkách zdi. Sedne na kašnu. Zavře oči a zhluboka dýchá. Zvedne se, plouží se po náměstí. Dvakrát. Třikrát. Třikrát kolem dokola. Pokračuje dál.

Když nemám chvíli na to vyjet ven do divočiny, zbývá alespoň tichá procházka. Různá místa mě naplňují. Různá místa ve mě vyvolávají vzpomínky. Na některých jsem byl nespočetkrát - při nočních toulkách Prahou. Někdy sám, někdy s někým. Někdy jen s Pražským chodcem. Někdy v myšlenkách se všemi, které mám rád. Stýská se mi po těch chvílích. Ale právě proto, jsou asi tak jedinečné. Rád se do nich vracím a představuji si jaké to bylo. Přemýšlím, jak asi ta vzpomínka voní. Jak jsem ji cítil. Často mám pocit, že vzpomínky voní. Vůně si uchovávám ve své malé parfumérii. Je tam řada flakónků a každý z nich trochu jiný. Každý jedinečný - jen otevřít a přivonět...

Vůně lišek, havajský tanec, zpěv z kostela na bočních schodech, rozhovor, moje první 'Miluji tě', svoboda, Borovice poutníků, sledování cizích oken, pomíjivost okamžiku, slepou procházku, promítání v prastarém kině, nadechnutí...

Vyběhne do další ulice. Nakoukne do průchodu. Stojí tam mlčky. Pak potichu mručí a zvuk zesiluje. Ozvěna ho halí. Před starým houslařstvím hledí přes sklo na vystavená díla. A hraje mu v uších. Stýská se mu. Nese si s sebou kostku. Dlažební kostku. Kámen, který ho tíží. Bojí se snad? Jakoby zaslechl ržát koně. Ztrácí se, snad sám v sobě. Nakonec míří do míst, kam sám nechodí. Cítí vůni gdoulí. Kostku pak topí ve vodě. Klesá ke dnu.

neděle 14. února 2010

Jak se bojuje s neonacismem v Drážďanech

Ač je rozmáhající se problém sílících neonacistických tendencí poměrně komplexní záležitostí, smekám před krokem obyvatel Drážďan, který vede k řešení. V sobotu 13. února 2010 - tedy v době kdy je tomu 65 let od doby, kdy byly Drážďany ničivě bombardováni spojenci a zahynulo při něm kolem 30 tisíc lidí - se v centru města již tradičně srocují pravicoví extrémisté. Každoročně se tak snaží tuto smutnou událost zneužít ve svůj prospěch. Tento den si ale připomínají i lidé. A letos s heslem "Připomínat si a jednat" uspořádali vzpomínkovou akci a zároveň manifestaci. Centrum Drážďan totiž uzavřeli v obrovský lidský řetěz, kterým - nejen symbolicky, všichni spolu, pohromadě - bránili radikálům vstoupit do centra. Krom toho jim dali také jasný signál, jaká je nálada společnosti. Občanů - a jsem rád, že tady to slovo opravdu použít mohu - se tam sešlo přes 15.000 a společně se pustili do občanského díla - řetězu. Je jasné, že zrovna v Sasku kde extrémní pravice proniká značně i do politiky a nacionalismus je zde zakořeněný není situace snadná. Extremistů se do města snažilo dostat asi pět tisíc. Na akci se objevili například i lidé z iniciativy V Ústí neonacisty nechceme. Nám tedy nezbývá, než se snažit aktivizovat lidi kolem sebe ke krokům, které nejsou zbytečné a doufat, že jich bude více, stejně jako hledat vlastní kuráž a nebát se. Třeba se přidají i naši představitelé a významné osobnosti.

středa 13. ledna 2010

Jak být aktivní ve třech krocích - kompostér

Pokračování seriálu Jak být aktivní ve třech krocích tentokráte o tom, jak v pražském činžáku příznivě ovlivňovat životní prostředí a ještě k tomu do toho zapojit sousedy.
  1. napište dopis sousedům
  2. vyberte ten pravý a kupte ho
  3. sestavte ho a kompostujte
Hotovo ;) Poděkujte sobě i sousedům!

Creating a better world...



1. Napište dopis sousedům

Vážení sousedé naší ulice domu č. p. 459,

rozhodl jsem se zakoupit na zahradu kompostér, do kterého bude možné umisťovat biologicky odbouratelný odpad. Komunitním kompostováním bych chtěl přispět k menšímu vstupování bioodpadů do systému nakládání s odpady a tím zatěžování našich peněženek i životního prostředí. Proto budu rád, když kompostér budete také využívat :)

Na koupi kompostéru se můžete také spolupodílet, a to v předpokládaném rozsahu 100 až 200,‑ Kč. Pokud se tak rozhodnete, prosím abyste na papír u schránek v chodbě domu vepsali vaše jméno, dále zda kompostér budete chtít využívat a do další kolonky případně vepsali, jakou maximální částkou byste byli ochotni se na jeho koupi podílet.

Budu se těšit na společné kompostování, J.

2. Vyberete ten pravý
Najděte si nejlepší kompostér, který se vejde na vaši společnou zahradu. Můžete volit buď dřevěný nebo plastový (trvanlivost vs vzhled - zvolil jsem plastový z recyklovaného materiálu kvůli trvanlivosti), dále vyberte vhodnou velikost (vybral jsem s obsahem 470L a musím říci, že je to pro celý dům málo). Cena řádově Kč 900,-

3. Sestavte ho a kompostujte
Vyberte správné místo, kde nebude překážet, bude se tam vyjímat a je tam příjemná aura pro pobyt za zenitem kompostovaného materiálu. Dejte do domu stručný návod, co do kompostéru patří a co ne, řekněte sousedům ať se přidají. Udělejte společné grilování se sousedy při slavnostním otevření kompostéru.

Materiály vhodné pro kompostování

zbytky jídel, ovoce a zeleniny, čaj, kávový výluh, květy, pokosená tráva, posekané větve, listí, popel ze dřeva, piliny, hobliny, hnůj, …

Materiály NEvhodné pro kompostování

kosti, masné a mléčné výrobky, chemicky ošetřené ovoce (např. pomerančová a citrónová kůra), prach z vysavačů, barva, staré léky, oleje, baterky, chemické prostředky, kovy, plasty, sklo, textil, čistý papír, …

pondělí 11. ledna 2010

Několik otázek

Otázka číslo jedna: Občas mě zaráží, jací lidé kolem mě jsou. Jací dobří lidé kolem mě jsou. Někdy se to prostě povede. Navzdory tomu, že se mi nedaří se s některými věcmi vyrovnat. Možná to přijde po tom, co se to stane. A možná také ne. Nebo?

Otázka číslo dvě: V poslední době, si často kladu otázku, co chci, aby tady po mě zůstalo. "Jasně - přeci nechat svět lepším," odpovím si pohotově. Ale co by to mělo být doopravdy? Co by po tu mělo zůstat, až tady nebudu? Postavený dům? Strom? Spokojený život?

Otázka číslo tři: Dobrý přítel pravil s nadsázkou: "Ty se snažíš dělat svět lepším. Já se snažím dělat svět horším. Zajímavé na tom je, že oba využíváme stejné prostředky..." Čím více přemýšlím nad konkrétními kroky, které by k tomu měly vést, tím více se cítím ve slepé uličce. Tím více, čím mám pocit, že něco má smysl, tím méně mám pocit, že to bude mít patřičný dopad. Jak to tedy je?

Otázka číslo čtyři: Ač jsem měl za, že tuto etapu mám již dávno za sebou, opět se otevřela - v nové, nepoznané dimenzi. Zase vše několikrát v ruce převracím. Všechno moje v ruce převracím. A asi je to dobře. Vlastně tak trochu doufám, že i v budoucnu opět přijde. Jestli teď ovšem vůbec skončí. Vzpomenu vždy na již otřepaný text o skeptikovi, pochybovači a věřícím. Jsem opravdu takový pochybovač, nebo můžu doufat, že jsem všemi třemi zaráz?

Otázka číslo pět: Jsou otázky s čísly jedna až čtyři relevantní?