Jedu po dálnici A12 směrem na Paříž. Když jsem někde u Versailles ozve se mi v bondovce, kterou mám zavěšenou na uchu pípnutí. Když se podívám na mobil, se kterým je moje naslouchátko spojené zjistím, že mi přišla podivná zpráva. A odesílatel? Neznámý. Jen vím, že zpráva přišla přes BlueTooth – tedy zařízení, které bezdrátově komunikuje s jinými zařízeními podobného typu (jako telefony, počítače apod.) a to jen na určitou vzdálenost.
A kdo by mi teď zasílal zprávu na mobil přes bluetooth? Nevím, nevadí – podívám se a hle: Mám si koupit auto. Merci, oui? Jak se tohle ke mně dostalo, říkám si… Po dalších několika stech metrech míjím billboard. Asi naprostou shodou náhod s reklamou na tejné vozidlo. Začíná mi to docházet. Nová média. Reklama. Agresivní reklama. Agresivní outdoorová reklama. Agresivní billboardy. Jedu kolem, pan billboard mi něco zašle, já to přijmu a o kousek dále si opět připomenu inzerované na velké reklamní ploše vizuálně. Ach jo. Chytré?
Je jasné, že čím déle se bude reklama snažit na lidi působit, tím intenzivnější budou muset být její podněty, aby recipienty zaujala. Stará známá pravda, asi. Ale. Přijde den, kdy se všichni stanou vůči reklamě imunní? Stane se, že svět bude reklamou tak přesycen, že jí začne ignorovat – o což se dnes již někteří lidé snaží – a nebude na něj působit ani podvědomě? Těžko říci. Ale podle výzkumu agentury Factum Invenio celých 83% diváků vnímá televizní reklamu jako příliš intenzivní a přehlcenou. A to už je docela silný ukazatel, ne?
Vrátím se ale ještě k intenzitě podnětu reklamy. Spojil bych toto s tezí PhDr. Miroslava Petříčka (snad se mi povede ji řádně interpretovat): v reklamách i umění se často objevuje agresivita. Proč? Souvisí to jednoznačně právě s intenzitou podnětu. Násilí je něco, čemu člověk z neznámého důvodu příliš nerozumí, ale jistým způsobem ho přitahuje a vždy přitahovalo. Násilí se tedy ať už v umění tak i v reklamě objevuje pouze jako light-motiv bez ohledu na téma. Bez ohledu na myšlenkový základ díla. Pouze jako intenzivní podnět, který dokáže zaujmout.
Snad se tedy nebudeme muset dočkat doby, kdy nás nejen bezdrátová reklama bude atakovat násilnými prvky, které zatím ještě neznáme. A snad nám zbude ještě něco jiného než jen odpovědět: Merci, oui.
-jan žáček-
A kdo by mi teď zasílal zprávu na mobil přes bluetooth? Nevím, nevadí – podívám se a hle: Mám si koupit auto. Merci, oui? Jak se tohle ke mně dostalo, říkám si… Po dalších několika stech metrech míjím billboard. Asi naprostou shodou náhod s reklamou na tejné vozidlo. Začíná mi to docházet. Nová média. Reklama. Agresivní reklama. Agresivní outdoorová reklama. Agresivní billboardy. Jedu kolem, pan billboard mi něco zašle, já to přijmu a o kousek dále si opět připomenu inzerované na velké reklamní ploše vizuálně. Ach jo. Chytré?
Je jasné, že čím déle se bude reklama snažit na lidi působit, tím intenzivnější budou muset být její podněty, aby recipienty zaujala. Stará známá pravda, asi. Ale. Přijde den, kdy se všichni stanou vůči reklamě imunní? Stane se, že svět bude reklamou tak přesycen, že jí začne ignorovat – o což se dnes již někteří lidé snaží – a nebude na něj působit ani podvědomě? Těžko říci. Ale podle výzkumu agentury Factum Invenio celých 83% diváků vnímá televizní reklamu jako příliš intenzivní a přehlcenou. A to už je docela silný ukazatel, ne?
Vrátím se ale ještě k intenzitě podnětu reklamy. Spojil bych toto s tezí PhDr. Miroslava Petříčka (snad se mi povede ji řádně interpretovat): v reklamách i umění se často objevuje agresivita. Proč? Souvisí to jednoznačně právě s intenzitou podnětu. Násilí je něco, čemu člověk z neznámého důvodu příliš nerozumí, ale jistým způsobem ho přitahuje a vždy přitahovalo. Násilí se tedy ať už v umění tak i v reklamě objevuje pouze jako light-motiv bez ohledu na téma. Bez ohledu na myšlenkový základ díla. Pouze jako intenzivní podnět, který dokáže zaujmout.
Snad se tedy nebudeme muset dočkat doby, kdy nás nejen bezdrátová reklama bude atakovat násilnými prvky, které zatím ještě neznáme. A snad nám zbude ještě něco jiného než jen odpovědět: Merci, oui.
-jan žáček-
