pátek 23. prosince 2005

Pour Féliciter 2006

Je to neuvěřitelné, ale zase máme rok za sebou. Ať už Vánoce bereme za svoje či nikoliv, ať už sdílíme myšlenku s darováním drobných dárečků či ne, jsou Vánoce časem hodnocení uplynulého roku. Asi málokdo z nás ho o Vánočních svátcích nehodnotí, protože často si ani neuvědomí že tak již činí...

Ať už je to jakkliv, přeji všem klid, mír a pohodu o Vánocích, příjemná předsevzetí na Nový rok a mnoho Lásky se špetkou toho Štěstí v roce nadcházejícím.

Jen Žáček


čtvrtek 22. prosince 2005

Lednové jaro

Pak budete mít jasnosti, pravdy, upřímnosti co srdci libo. Střecha tohoto bídného života, na nějž si tolik stěžujete, se rozevře a my všichni bok po boku vstoupíme do vznešení říše svobody. A i kdyby se nám nepodařilo dosáhnout tohoto konečného završení, kdyby mělo být všechno horší než předtím, kdyby celá pravda měla být nesnesitelnější než pravda poloviční; i kdyby se mělo ukázat, že ti, kdo mlčí, jsou vskutku pravými strážci existence, kdyby namísto slabé naděje, již dosud máme, nastoupila čirá beznaděj, stojí to přesto za pokus, protože člověk netouží žít, jak je žít nucen.


Franz Kafka, Výzkumy psa

středa 21. prosince 2005

Zlaté časy médií v Národním muzeu

Navštívil jsem výstavu Zlaté časy médií. Výstava poměrně zajímavá, ale musím se přiznat, že jsem od toho očekával víc...mnohem víc... To co jsem se dozvěděl si mohu najít prakticky v jakékoliv knize o historii médií. Výstava je z převážné většiny sestavena z textu a několika zvukových a vizuálních nahrávek (například fotbalových přenosů rozhlasem). K vidění je také dokument 'cesty příspěvku' do Českého Rozhlasu, můžete si vyzkoušet 'nahrávací studio' (počítač s mikrofonem), nebo jaké to je, když čtete odraz textu z kamery která vás snímá. Můžete se podívat co to je ČeTKa (dozvíte se tedy asi ve dvou větách), když uvidíte obscéní obrázek líbajícího se Klause a Havla víte, jak jednoduché je dělat fotomontáže, kouknete se do hospody kde běží televize, stejně jako ve vedlejší domáctnosti, projdete kolem vitríny s propagačními předměty médií a nakonec si můžete přečíst pár vět o serióznosti médií a jejich konzumentech.

Myslím, že tato výstava zaujme školáky, s pochybami bych uvažoval nad středoškoláky, ale pro oddech není špatné jí prolétnout... A co jsem si z toho odnesl já? Prohlédl jsem fotomateriál a pokoušel jsem si do hlavy vtlouci nějaká jména, ale to co jsem si opět připoměl a zvedlo mi náladu bylo Borovského rčení: "Moje barva červená a bílá, moje heslo poctivost a síla..."


středa 7. prosince 2005

Kamínky zpod brnění

Na webu Třech kamínků se objevila pozvánka na spoelčný hudební večer. Přijďte, rádi vás uvidíme...

úterý 6. prosince 2005

Fotografie z podzimu

Konečně jsem se dostal k tomu uploadovat fotky. Některé z nich jsou už od počátku října, ty nejposlednější z listopadu. Jako první můžete mrknout na obrázky z mého podzimního víkendu, dále fotky z okolí Ledče nad Sázavou a v neposlední řadě vzpomínky z mé návštěvy Zadní země - Českého Švýcarska popsané ve článku Náročný víkend. Jsou jako obvykle ve Photothece...

pátek 2. prosince 2005

Setkání

Včera večer jsem cestoval metrem. Navzdory večení hodine bylo až dost plné. V jedné stanici téměř všichni vystoupili. Posadil jsem se. Náladu jsem měl báječnou a přemýšlel jsem si o všem možném co na mne čeká v následující den. Když jsem se probudil ze svého zamyšlení, seděla naproti mně slečna. Měla špunty a v nich svůj malý orchestr, který hrál jen pro ni. Seděla jako zvířena která chce splynout s prostředím a nevnímá žádné okolní podněty. Ačkoliv nedávala nic najevo, pocítil jsem náhlý smutek… Bylo to zvláštní. Tušil jsem značné napětí. Její smutek. V tom na mne z druhého konce vozu někdo mává. Byl to jeden známý skautský vedoucí. Sedl si vedle slečny. Začali jsme se bavit, ale přesto jsem se nemohl plně soustředit a byl jsem neklidný. Kdybych jí mohl nějak pomoci, třeba jen vlídným slovem, nebo třeba pohlazením, úsměvem. Ale nechtěl jsem ji ‚rušit‘ a věnoval jsem se rozhovoru. Na chvilku mi přišlo, že má vlhké oči, ale asi se mi to jen zdálo. Co jsme probírali jsme probrat nestihli, ale ač to bylo sebedůležitější, přišlo mi to tak povrchní, nepodstatné a nepatrné ve srovnání s tím co musela prožívat ona. Samozřejmě že mi do toho nic není. Ale přesto! Má nálada se změnila. Těsně předtím než jsem vystoupil, jsem naposledy zahlédl její tvář: hudba vyhrávala, ona hleděla stále dopředu na stejné místo, do prázdna, do minulosti, do lepšího světa… V jéjí tváři byla bolest a stékaly po ní pramínky slaných slz. Velice mne mrzelo, že jsem jí nedokázal pomoci. Pche – pomoci – jak to asi zní? A jak bych toho dosáhl…zrovna já… Ale asi je pravdou že jsou chvíle, kdy se druhému pomoci nedá a potřebuje vlastní čas. Asi…