středa 31. srpna 2005

Foto: Obnova Tatier 2005

Ve Photothece jsou další fotografie z Vysokých Tater. Obnova Tatier 2005 - tentokráte snad již všechny fotky z velkolepého projektu...

Přidal jsem také slovy "pět" fotografií z Frankfurtu.

Fotky z tábora budou v dohledné době. Fotil jsem na diáky, takže je pro mne zpracování novinka...

Brzy se objeví i fotografie z Bretagne. Zatím čekám ještě na jeden negativ.

RUDÉ PRÁVO: Lord of the Rings

Jde o dalši útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z niž se válí popel a dým, je průhledně umístěna na východě, obrazem dělnické třídy, která jednotná v potu tváře buduje težký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě že synáček z burzoázní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásneho a povznášejícíiho. Obyvatelé západu - zemi oplývajících mlékem a strdim - elfové (neboli aristokracie), lidé(burzoazie) a hobiti(statkari) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získavají) a jediné, co je trapí, je "hrozba" z východu. "Síly dobra" zde představuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. Jejich vůdcem je Gandalf, siřitel zpátečnicke ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem. (...! ) Není pak divu, že Saruman, zastánce utlačovaných a přítel pokroku, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno bojůvkou fanatických zpátečníků. Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestan hobity, podporovanými a placenými kapitalistickou mocnostíGondorem. (...) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i te nejposvatnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy.

Rudé Právo 1977

úterý 30. srpna 2005

Den v krojích

Olomoučáci pořádají akci den v krojích... Jistě jste o ní již v posledních dnech slyšeli. Jsem ale na rozpacích. Obléci kroj, či nikoliv?

Posuďte sami:

  • oficiální web projektu http://www.skauting.cz/denvkrojich/
  • pozvání na Den v krojích na RoverNetu
  • doporučuji si také přečíst článek Romana Šantory (Boba), u kterého se rozvinula i zajímavá diskuze
  • hromady e-mailového spamu a SMSky, které mi přišly z Olomouce, vzhledem k jejich množství a stále stejnému obsahu přikládat nebudu
  • na závěr si pro pobavení zkuste sestavit skautský kroj
  • neděle 28. srpna 2005

    Generování vědeckých prací

    Na BussinesWeeku se objevil zajímavý článek: pojednává o generátoru vědeckých prací jež vyvinuli američtí studenti, kteří tak chtěli upozornit na příliš nízkou odbornou úroveň mnoha světových konferencí. Vygenerovaný text tak chtěli včetně prezentace přednést na multikonferenci o metodice, kybernetice a informatice WMSCI 2005.

    Chcete-li vědět více, celý článek i se všemi odkazy je na http://www.businessweek.cz/scigen-generator-vedeckych-praci.html

    pátek 12. srpna 2005

    REPORT: Obnova Tatier 2005

    Cestu vlakem z pondělí na úterý jsem ustál i bez lehátka... Z Popradu má za chvilku odjíždět osobák do Tatranské Lomnice. Už po cestě do tohoto horského městečka vidím kolem sebe mnoho poničenýchh stromů. Tyhle jsou polámané, jiné vyvrácené, některé obojí. Sem tam se na pasece spouště objeví mezi haluzinou nějaký domek. Občas má jen promáčklou střechu, jindy dopadl hůře...

    Tatrasnská Lomnica. Malé slovenské městečko na úpatí Lomnického štítu. Vše nasvědčuje tomu, že se tu "občas" nějaký ten turista mihne. Suvenýry a "Wechselstube" jsou jen na místech okolo nádraží a v okolí parkoviště u lanovky na Skalnaté pleso (ta byla vystavěna na konci 40. let 20. stol.). Již od doby, kdy se zde postavil hotel Lomnica ke konci 19. století a Grandhotel na začátku století dvacátého se zde začala rozvíjet turistika. V sedmdesátých a osmdesátých letech se navrch Tatranská Lomnica, která dostala jméno díky tomu, že se nacházela v katastru obce Veľkej Lomnice, stala centrem "odborárskej rekreácie" a tak jen přidala faktu největšího rekreačního centra v Tatrách. Vedle dráhy s klasickým rozchodem zde končí svou trať také železnice elektrická, která odsud míří směrem na západ.

    V rámci projektu Obnova Tatier 2005 máme všichni na ruce pásek - zřejmě nás čeká vše all-inculussive. Poznáme tak každého, kdo hraje s námi - je přeci také opáskovaný jak prasátko. Ubytováni jsme ve škole odkud vyrážíme do Javorinky, do malého baráčku, kde se nachází hlavní štáb a Kalamita Bar. Uznejte, že půlitr točené Kofoly za 15 Sk, nebo klobáska za 10 není už dnes k dostání tak úplně všude a proto se toto místo stává ihned velice oblíbeným. Ale i normálně se najíst můžeme do sytosti. Snídaně, pak balíček o několika chodech na přesden a lehkou večeři v Gazdovské Izbě máme jako výslužku. Servis pro pomocníky opravdu báječný. Konec konců při několikátém turnusu po dvoustech lidech se v tom člověk jistě už malinko vyzná a dokáže vše dopilovat ke spokojenosti pomocníků. Na projektu se má zúčastnit celkem něco přes 1000 lidí z celé Evropy. Potkávám zde mimo většiny čechů i slováky, maďary, nebo třeba němce.

    Ve volných chvílích můžeme jako opáskovaní zadarmo třeba do muzea TANAPu, na tatrabob, na plováreň, na bowling, do Kalamita baru na deskovky, film nebo fotbálek, můžeme sportovat, nechat se vyvézt lanovkou na Skalnaté pleso, vyslechnout si ekologickou přednášku, nebo prostě jen někde polehávat a odpočívat... Můžeme také vyrazit do nedalekého hradu, plavit se po řece Dunajec, nebo navštívit Demänovské Jaskyne.

    Počasí si s námi dosti zahrává. Celý týden se střídá oblačno, pršivo, nebo šílené vedro. Pravidla jsou jasná: když prší, tak se do roboty nejde, ale nahrazuje se v nepracovní den, v sobotu. Neděle je stůj co stůj nepracovní. Do práce se odjíždí vždy v menších pracovních skupinkách mezi osmou a devátou v závislosti na tom, co se dělá. Možností je několik: pomáhat při čištění okolí místní školky, či ministrantského zámečku, čištit potoky, zpřístupňovat komunikací, mnoho a mnoho dalšího. Nakonec je tu projekt Vodný les, kterého jsem se zúčastnil. Organizátorem bylo občanské sdružení Ľudia a voda, které projekt navrhlo. Ten, kdo se pro něj rozhodnul měl za úkol stavět dle značení hrázky v rozestupu asi 15 metrů, jež budou zadržovat vodu. Tak budou napomáhat místnímu koloběhu vody, budou zabraňovat přílišnému přehřátí prostředí a tím sníží pravděpodobnost výskytu podobné katastrofy. Také budou zavlažovat okolí, protože v současné době se voda nemá kde zachytit. To by mělo napomoci obnově lesů. V rámci této práce je také třeba okolí vyčistit od všudypřítomné haluziny a zbytků padlých kmenů. Dostaneme vlastní nářadí, rukavice, vody kolik uneseme a vlastního lesníka. Vlastně jsme k němu spíše přiděleni my. Ten pak dohlíží a udává pokyny k práci. Končí se pak mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne.

    Po týdnu pomoci se s projektem loučím. Na upomínku jsem dostal modré tričko Dobrovolník pre Tatry, které symbolizuje poděkování organizátorů. Akce pod záštitou Slovenského skautingu se opravdu povedla. Musím říci, že je to jedna z nejlepších akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Z hlediska organizačního, z hlediska uživatelského komfortu i servisu pro účastníky není snad co vytknout. Přesto: bylo-li správné pomoci Tatrám, se dozvím až za dlouhou dobu - teď budu jen čekat a doufat, že jsem se rozhodnul správně. Děkuji, že jsem se mohl stát jedním z mnoha stovek pomáhajících...



    To co jsem cítil, když jsem viděl místa zasažená kalamitou se snad ani nedá popsat. Člověk se pokouší představit si jaké to v tu chvíli mohlo být. Pak vám ale dojde, že je zde zase jen vidět, že člověk je příliš malý pán...




    2005/08/09 Pomoci, či nepomoci Tatrám?
    Obnova Tatier 2005 ve Phototece
    Projekt Dobrovolnici pre Tatry na stránkách Slovenského skautingu

    středa 10. srpna 2005

    Etiopské příběhy

    Na http://www.skauting.cz/praha10/docs/pozv_etiopske_pribehy.doc je pozvánka na roverskou akci Etiopské příběhy. Více o akci se dozvíte v pozvánce. Budu se těšit na viděnou 14. září v Náprstkově muzeu...

    Prvních pár fotek z Tater

    Ve Photothece se objevily moje nejčerstvější fotografie. Jsou z Vysokých Tater. Možná, že když si některé prohlédnete, budete vědět proč zrovna Obnova Tatier 2005. Ve Phototece by se ještě měli objevit fotky z tábora, ale zatím je nemám kompletně nascenované, tak snad brzy...

    úterý 9. srpna 2005

    Pomoci, či nepomoci Tatrám?

    Poničená priroda, sucho, polámané stromy, vývraty, haluzina... Asi tak vypadá část Vysokých Tater. Nedávno se zde totiž stala pohroma: jednoho dne se náporem větru vyvrátilo a polámalo několikakilometrové pásmo lesů - větrná smršť.

    Jak se to stalo? Vysvětlím to asi trochu neodborně, ale přesto: teorií je mnoho, ale ta nejpravděpodobnější počítá se zásahem člověka do přírody. Zásahem do přírody tím, že vystavil města a vesnice ve kterých je vyšší teplota než v krajině. Teplý vzduch stoupá vzhůru. To je člověčí přičinění. A příroda? No stačí aby od severu poslala vánek rychlostí okolo 200 km/h. Jakmile narazí na stoupající teplý vzduch z vesnic, utvoří zpětný proud, "vracák", který nabere na rychlosti ještě dalších 30 km a chvíli se na místě točí... K tomu další dva obdobné pokusy přírody a člověka a stane se, že 12 tisíc hektarů lesa se změní k nepoznání. Stromy se "nakloní" na jih. Stát jich zůstane jen pár.

    A co dál? Na místě je otázka již tolikrát diskutovaná: pomoci lesům, nebo nezasahovat vůbec? V poslední době se rozpoutalo mnoho diskuzí na toto téma. Sám jsem byl na vážkách a nevěděl jsem, na kterou stranu bych se přiklonil. Přesto jsem zjistil, že některé obavy, které plynou z různých diskuzí jsou planné. Zúčastnil jsem se projektu Obnova Tatier 2005. Chtěl jsem to všechno vidět, slyšet, cítit... Chtěl jsem si také udělat vlastní názor. Chtěl jsem pomoci Tatrám.

    Je několik věcí, které jsem se snažil posoudit:

    • Morální stránka věci, která by nám zásah do přírody nemusela, ale i mohla dovolovat.
    • Zájem ochranářů, nechat vše přirozenému vývoji. Přírodě to poskytne především nové druhy fauny a flóry, pro které zde bude vhodné prostředí.
    • Zájem pro vybudování systému, který zabrání opakování se takovéto katastrofy.
    • Zájem dřevařů, lidí jež dřevo těží a v očích veřejnosti chtějí vydělat spoustu peněz.
    • Zájem investorů, co nejdříve vše odklidit aby se zde daly postavit sjezdovky a hotely.
    • Zájem vlastníků hotelů a zařízení žijících turistickým ruchem, vše rychle uklidit, aby se nezastavil "přísun" turistů.
    • Zájem místních obyvatel - spousta z nich se odstěhovala, ale jsou tu tací kteří zde zůstali (a věřím, že to pro ně opravdu nebylo jednoduché) - mít vše tak, jak to bylo.

    Můj názor je ten, že by zde určitě mělo být takové místo, které by prošlo přirozeným vývojem bez zásahu člověka i když to bude trvat řadu let. Je to asi něco co na mne působí jednak z hlediska etického a druhak z hlediska praktického (přirozená obnova, vývoj, nové druhy živočichů a rostlin). Co se týče těžby, cítím to asi takhle: i když se o ní hodně mluví mám spíše pocit, že práce je mnohem více než při normální těžbě a navíc je údajně valná většina dřeva poničená. A pak, je zde jedna věc, která mne v tomto utvrdila: nemůžu to říci o majitelích dřevárenských společností, ale když jsem na projektu přišel do styku s lidmi, co dělají přímo v terénu, s obyvateli, s lidmi jejichž je to domovina, opravdu jsem žasnul - jejich zodpovědnost a věrnost, kterou cítili vůči místním lesům, byla téměř bezmezná. Obdivoval jsem jejich nasazení a píli a přál jsem si, abych někdy mohl cítit takový pocit vlastenectví, který tomu starému lesníkovi vyzařoval z očí. Byla to chvíle, která mne přeasvědčila o tom, že jsem zde pro tu správnou věc.

    Ve finále to vypadá, že se Tatry rozdělí na několik pásem dle zmíněných zájmů: pásmo nedotčené, pásmo pro investory i pásmo pro novou výsadbu. Myslím, že toto je vzhledem k několika naprosto odlišným zájmům to nejlepší řešení.

    pondělí 1. srpna 2005

    Po více jak měsíční pauze jsem se opět ocitl u stroje... Je to zvláštní pocit. Ale vím, že nepotrvá dlouho. Po více jak měsíci bytí na hranicích Čech a Rakous se přes Prahu přesouvám na východ. Dnes v noci už zase mizím, ani jsem se neohřál. Volají mne Hory. Kam mne nohy ponesou ještě sám nevím, ale nejdříve se chystám pomoci Vysokým Tatrám. Vichřice, požár... Plánů je mnoho, ale o tom které z nich se naplní, nemám ani tušení. Slovensko, Německo, Laponsko, natáčení vysněného filmu, knihy, přípravy velkolepých Možnástanese... Nechám se tedy unášet časem, větrem, fantazií a vůní přírody. Brzy naviděnou!